z Vltavského kraje


Denní chléb asistenčního psa bez asistenčního výcviku

19.12.2013 10:10

Jak jsem již zmínil v předešlém článku, trávím s páníčky teď skoro veškerý čas, tak jsem se rozhodl Vám přiblížit jak vypadá takový můj den...

Vezmu-li to pěkně od půlnoci tak... jako správný asisťák, minimálně 3x za noc zkontroluji páníčkům dechovou frekvenci, jestli jako žijou... znáte to, třeba se trochu večer napijou vína nebo tak, tak když ani nedutají, tak kontroluji jestli jim nezapadl třeba jazyk nebo tak něco, jak jinak než opravdu důkladným prozkoumáním obličejové části hlavy.. tuto praktiku provozuju do doby než zareagují pohlazením, odstrčením, nebo slovním vyjádřením, pak vím, že je vše v pořádku a můžu klidně dál spát...

Pak přichází první budík-paniččin a zde vždy začínal můj opravdový nástup do práce a ranní přívítání, pro zlepšení povětšinou špatné ranní nálady. A proč ten minulý čas??? protože jsem vypozoroval, že tento budík je vždy jen planý poplach a po jeho zazvonění a ne vždy úplně rychlém vypnutí, následuje ještě takzvaná akademická čtvrhodinka spánku...takže nyní vím, že mám šetřit energii a moc se nevzrušovat. Pak přichází druhý budík-páníčka, jóóó tak to je jiná! A ne jen melodie, ale i reakce páníčků a zde přichází už opravdu můj nástup. Páníček většinou vůbec nemluví a tak celkově se mračí, ale když příjdu já, celýho ho oblíznu, tak se najednou usměje, pak kolem něj začnu cvičit dogdancig-prolejzám mezi nohama, kroutím se v bocích a lísám se, to je naše canisterapeutická lekce...a funguje zaručeně.

S oblíkáním pomáhám moc rád, hlavně s ponožkama, ale pomalu už pomáhám i s jinými kusy prádla...nohavice jsou taky fajn... když se jde páníček obouvat, tak u toho teda taky nesmím chybět, kontroluju jestli má obě boty stejné a když už je ohlý, zkontroluju mu uši-jestli je má řádně schované pod čepicí. Venku ho po celou dobu hlídám a naviguju (to platí pro každou procházku ať je tam jen jeden z páníčků, nebo oba). Když naopak někdo příjde domů, tak ho řádně, ale tiše uvítám, jednou když si panička zouvala boty tak jsem jí ale málem samou radostí ocasem vyšlehnul oko...ale ta radost je opravdu upřímně veliká...no.

Pak nastává "Mahlzeit" tedy čas krmení (tato situace nastává 3x denně se stejným průběhem), no uznejte, že u toho opravdu nesmím chybět, bohužel zde musím dělat dohled s větším distancem, ovšem s o to větším zájmem, I. P. Pavlov by ze mě měl radost...při přípravě kontroluji dodržení ingrediencí a hlavně množství. O vzhled mi v tomto případě ani moc nejde, nevím čím to je, ale okamžik krmení je doslova jen okamžik. Pak odpočívám, ale po očku sleduju-hlídám páníčky, aby nevyváděli hlouposti.

Přes den většinou pomáhám s čím je potřeba, umím sklízet prádlo z věšáku, dokonce i před tím, než je kompletně suché, umím párovat ponožky. Když na to příjde umím donést ponožky přímo majiteli a to i ve chvílích kdy je zrovna nepotřebuje. Umím uklízet pyžamo ehm do svýho pelíšku. Když jedí páníčci a mě ignorují, ukážu jim, že nejsem hloupý a mezi všemi věcmi najdu peníze a přinesu jim je ke stolu na důkaz toho, že si klidně zaplatím svoji porci. Po jídle nemusí páníčci zapínat vysavač ani zametat o tento vedlejší produkt vaření a konzumace se postarám rád bez velkého přemlouvání, naopak někdy musím ještě čelit odporu. Umím páníčkovi sundat a umýt špinavé brýle, taky zastávám funkci dálkového oládání na TV, zatím teda umím televizi jen vypnout přímo na TV (ani sama panička nevěděla jak se to dělá), takže na půlročka dobrý ne?  Vyzkoušel jsem si i práci Ajťáka, i když ještě úplně neumím číst, tak tablet ovládám nosem a paniččin notebook jsem jedním "tačem" přenastavil tak, že jí zmizly z obrazovky obě lišty. V autě zastávám funkci alarmu. Když se panička učí, obracím stránky v knížce a kontroluju jí úkoly v sešitě, prej bych ale mohl trochu eliminovat sliny, trochu se ty stránky pak krabatí... Umím rozvázat tkaničky u bot a ty boty taky umýt. Občas pracuji jako chirurg specializuji se především na animální medicínu a vedu operace, posledně to byla těžká amputace nohy kámaráda supa, mí páníci ještě nezvládají operovat, nechávám je tedy jen šít rány, ale teprve se učí, tak jsem tolerantní. Když jsme u té doktorské práce, tak i ta humánní medicína mi není úplně cizí, pokud najdu na těle páníčků nějaké zranění, tak o něj s láskou pečuji, zde musím taky občas čelit odporu...jsou to troubelíni a neví co pomáhá nejlíp. Rád pracuju jako designér a upravuju interiéry k obrazu svému, moc rád vytvářím nosem umělecká díla po zrcadlech a oknech, občas taky zahradničím...a spoustu dalšího. :) Teď v době Vánoc, kdy se nosí domů spoustu krabic, přes keteré páníček ani nevidí před sebe, tak s těma taky teda rád pomáhám, ale páníček tomu říká " Weg! Motáš se, zašlápnu Tě".

Když příjde čas koupání, tak mým nejcitlivějším senzorem kontroluju kvalitu a teplotu vody, zhodnocuji množsvtí, vůni a někdy i chuť pěny, po té taky plním funkci ručníku. Moc rád taky rozčesávám zubama paničce vlasy a sundávám jí gumičky z vlasů (prej bych mohl být ale něžnější), co se ještě kosmetiky týká, tak se starám o lymfomasáž obličeje, obličejové masky a pedikůru...

Suma sumárum jsem: Monitor dechu, budík, kadeřník, kosmetička, pedikér, ručník, uvaděč, dálkové ovládání, ajťák, navigace, tažné zařízení, podavač, vysavač a koště, vrchní kontrolor všeho a všude, designér, švec, umělec, chirurg, zahradník, uklizeč, alarm a bezpečnostní zařízení v autě... ale hlavně jsem BODYGUARD, PRÍMA SPOLEČNÍK A ZLEPŠOVAČ ŠPATNÉ NÁLADY. A to vše bez nároku na honořář. Vše dělám z dobré vůle s láskou jen za jídlo a střechu nad hlavou.

Jsem prostě parťák pro každý den...jak říkají páníci.. já je mám moc rád a vždy jim rád se vším pomůžu...i když zrovna nechtějí...

přeji hezký den a Slunce v duši.

Badík

 

 

—————

Zpět