z Vltavského kraje


Dovolená v Krkonoších

28.03.2016 16:36

Jak jsem již předeslal v předchozím článku, tuto zimní sezonu jsme zakončili velkým překvapením, které mi páníčkové přichystali. Jedno úterý páníčkové nešli ráno do práce a najednou se začlo balit. Absolutně jsem netušil co se děje a tipoval jsem to na to, že asi pojedu za mamkou... Balili mi totiž i moje věci a to buď znamená cesta k mamce, nebo dovolená. V tohle roční období to bývá první možnost. Vyrazili jsme dopoledne a já jsem si v autě trochu dáchnul, abych byl na mamku odpočatý.

To jsem ovšem nestíhal koukat, jaké mě to čekalo překvapení. Když jsem se probral, byli jsme úplně jinde než jsem čekal. Kolem byly hory a já musel vystoupit. Až později jsem se dozvěděl, že jsme v Krkonoších ve Strážném. Naskočili jsme do většího auta, které už neřidil páníček, ale nějaký pán a jeli jsme. Za chvilku jsme zastavili a žádné auto tam nebylo. Chvilku jsme přemýšlel co se bude dít, ale když začali naše věci (i moje zavazadlo) přendavat do malých saní u skůtru, začal jsem tušit co přijde..a ano, skutečně to přišlo... Dál už se jelo na saních...tažených skůtrem...

Jedeme vzhůru...

Cesta na saních nebyla nic moc. Ze skůtru na nás totiž fičelo z vejfuku a docela to smrdělo. Ale všichni jsme to zvládli a dorazili v pořádku do cíle. Když jsem to poprvé uviděl, zajásal jsem radostí. Bouda jako z pohádky...:-) Mrkněte zde. Hned jsme si hodili věci dovnitř a vyrazili jsme se projít ven. Všude bylo totiž spousta krásného sněhu a já byl blahem bez sebe.. Už jsem ani nečekal, že bych si ještě tuhle sezonu užil tolik sněhu.

Procházku jsme dali kratší, protože jsme byli už docela hladoví, tak jsme šli zpět a dali si něco na zub. Pak siesta a odpoledne ještě jedna procházka, abychom poznali okolí. Byli jsme poměrně na samotě, kolem bylo jen pár (2) dalších boud a vlastně nebyli kolem skoro žádní lidi. Byl to ráj...

Ano, i já se občas na fotkám tvářím jako pako... Ale šťastné pako...

 

Hned druhý den po snídani jsme vyrazili na pořádný výlet. Plán byl Chta na rozcestí, Výrovka a odbočkou zpět. Počasí nebylo nic moc, ale to nám nevadilo.

Všude sníh...

Parááááda...

Kuk..

Cestou se nám trochu sřídalo počasí ale nebylo to tak hrozný. Stíhali jsme u toho blbnout a udělat si pár společných fotek. Já měl pořád co dělat, protože jsem tam byl poprvé a všechno jsem to musel poznat, očuchat a poznačkovat (abych se příště neztratil..).

S paničkou na cestě z Výrovky.

Později, když už jsme byli nedaleko naší boudy, jsem i já konečně pochopil co znamená, když je něco vrtkavé, jako počasí na horách. Poměrně rychle se vše změnilo a začalo hodně sněžit. Byl jsem opravdu rád za svůj permanentní kožich a o to víc jsem lítal, abych se zahřál... Bylo to naprosto úžasný!!!

Sněžííí..

Fičelo a snežilo fest...

Sněžný pes..

Sumasumárum jsme ten den zvládli 8km procházku příjemným tempem a zdolali jsme převýšení cca 150m. Ta vzdálenost je samozřejmě to, co udolali páníčkové. Já jsem toho ve výsledku asi zvládnul víc, protože jsem se nedržel pouze dané trasy... :-)

Po návratu do boudy už nic nevím. Po té procházce jsem si lehnul abych zregeneroval a pamatuji si jen útržky, jak páníčkové odchází, pak se vracejí, pak jím, pak jde ještě večer čůrat a najednou je ráno.

A druhý den se vyrazilo opět na výlet. A protože počasí vypadalo mnohem lépe a navíc nás nic nebolelo, rozhodli jsme se, že dojdeme ke Kapličce a na Luční boudu. Panička si vzala s sebou navíc sáňky, že prý bude sranda...

Cesta byla skvělá. Nepotkali jsme skoro nikoho a užívali jsme si lány a louky plné sněhu, sluníčko a pohodu.

Nádhera...

Cestou se nám počasí přeci jen trochu vysmývalo a nebylo pořád tak hezky, nás to ale nerozhodilo.

Luxus...

Až k Výrovce to bylo super, potom ale přišlo prudké stoupání a cesta až k Luční boudě už byla v mlze, s větrem a několika běžkaři, které jsem ani neměl potřebu vyštěkat. Cesta byla poměrně náročná, protože stoupání bylo příkré a já měl neustále hodně práce s poznáváním věeho okolo. Když jsme konečně dorazili na Luční boudu, byl jsem rád za chvilku odpočinku a misku vody.

Odpočinek na Luční boudě...

Po osvěžení jsme vyrazili zpět. Už trochu opadla mlha a tak jsem si opět udělali pár společných snímků. Dával jsem si záležet a jak zaznělo "sýr", vyzubil jsem se na plno... Ať ty fotky k něčemu vypadají, že..?

Společná u Kapličky...

Jak jsem přešli kopec U Kapličky, zase se počasí zlepšilo a vysvitlo nám sluníčko. Navíc už byla cesta převážne z kopce, takže jsem opět nabral mód "100% výkon" a i panička mohla osedlat sáňky...

Tak jdeme...pojďte...

Házej, už běžííím...

Když jsme se už blížili k naší boudě, rozhodl jsem se, že paničku trochu povozím... :-) Až jsem se sám divil, jak se to z kopce rozjelo...

Tažný pes...

A protože mi to prý šlo a byl jsem celý výlet hodný, panička mě pak ještě svezla na oplátku taky.

A na závěr se taky svezu..

Celkem jsme urazili 13km (páníčkové :-)) a zdolali 250 výškových metrů. Byla to vycházka na několik hodin. Omlouvám se, ale co bylo poté už nevím. Zaparkoval jsem v pelechu a až ráno se ujal budit páníčka, že se mi chce na záchod...

Další den byl naším dnem odjezdu. Šli jsme se ráno ještě krátce projít a pak už opět zabalit a vyrazit zpět. Už jsem se pomalu chystal na cestu na saních, ale tentokrát nás vezli velkou plechovou a hlučnou boudou, které říkali rolba... kdybych to měl porovnat, bylo to "prašť jako uhoď". Rolba sice tak nesmrděla, ale byl v ní kravál, jak když padaj hrnce...

Každopádně to byly super 3 dny na horách a já jsem si to maximálně užil. Ten čerstvý vzduch a výlety mě tak utahaly, že jsem ještě doma celý den prospal, než jsem se dostal do normálního režimu. Bylo to úžasný a všem doporučuju!

Na více fotek se podívejte tady.

Mějte se krásně.

Badík

 

—————

Zpět