z Vltavského kraje


Drtič kostí

02.06.2014 21:25

Guten Tag!

Den se sešel se dnem a zase jsme o týden starší… to snad ani není možný, jak to letí. Navíc se toho událo zase spousta, tak to musím pěkně všechno sepsat.

Tentokrát jsme měli zase jeden z báječných prodloužených víkendů, tak se vyryzilo do Čech na návštěvy a za zábavou. Čtvrtek začal ranním během s páníčkem v lese a následnou snídaňkou. Už od rána to tedy bylo parádní. Pak jsme se pomalinku sbalili a vyrazili. S postupujícím létem se objevují také silničáři, takže cesta byla příšerná. Do Jablonce jsme dorazili unavení a hladoví (hlavně já). Po příjezdu jsme se šli protáhnout do lesa a pak už jen relaxovali a odpočívali.

Ten výhled prostě miluju..

Pátek byl věnovaný doktorům a zařizování páníčků. Musel jsem být pořád hodný, poslouchat, čekat… nuda… večer jsme ještě jeli k babičce do Liberce na večeři (kterou měli jen páníčkové) a pak odpočinek. Nemá smysl to moc rozepisovat, nedělo se nic extra. Nyní se ovšem dostáváme do soboty. A tím i k názvu tohoto článku. Sobota už byla o poznání zábavnější. Už ráno to začalo parádní dlouhou procházkou, kdy jsme v lese dorazili k potoku. Studená tekoucí voda, které se můžu kdykoliv napít jak se mi zachce, mokrý packy, urousanej pupek, a trénink skoků do vody... co víc si přát. Lítal jsem tam tolik, že se mi ani nechtělo pryč. Zakončil jsem to ještě serií krátkých sprintů do potoka, ven na břeh a zase do potoka a ven a definitivně se tak stal potokovým fanouškem. Odpoledne jsme pak vyráželi k páničkově rodině, kde byl jen jeho brácha. Na zahradě jsem tam blbnul tak, až mě musel páníček okřiknout. Jeho brácha měl ze mě respekt, tak jsem trochu provokoval a machroval. Páníček mě tedy urovnával a nabádal k poslušnosti...no, přiznávám, že jsem nebyl úplně příkladem poslušnošného hovíka. Dokonce jsem zdrhnul dřív, než páníček dovolil. Tak mě odlovil za obojek a řekl, že mám čekat, dokud neřekne… V tom se ale u sousedů objevil můj novej kámoš a já vyrazil směrem k němu... Páníček mě ale pořád držel za obojek, tak jsem udělal taktickou osmičku a vyrazil znovu. To už měl páníček pod obojkem jen jeden prst (což je málo) a samozřejmě povolil… Takže jsem se k plotu konečně dostal. Páníček se hned chytil za ten prst a já dostal vyhubováno. I tak mě to ale nedalo a pořád jsme si s kámošem povídali a lítali podél plotu tam a zpět. To už páníčky nebavilo a tak jsme jeli pryč. Vyrazili jsme k taťkovi a Sthelince, kteří teď mají malá štěňátka, tak jsme se na ně jeli podívat.. no, my.. jen páníčkové! Já prej nesmím, protože bych jim dal co proto.. Já?? Takovej kliďas a klaďas?! No, aspoň jsem si odpočinul v autě. A jednou jsem se pořádně vylítal. Byl se mnou venku i taťka, ten mě ale po chvilce zasednul a bylo po hraní. Tak jsme aspoň blbli s páníčkama mýma a taťkovýma… Bylo to fajn. Páníčkové si pak hráli s těma prckama a já čekal v autě, kde jsem jako vždy hlídal a u toho snil o misce plný dobrot... až mi ukápla občas slina, což u mě v boudičce ale nevadí.. co mi ji páníčkové dali do auta, je to mé království.

Tady pár fotek prcků.

A poté se jelo k babičce do Hlušic! Přijeli jsme pozdě večer, tak se jen otevřelo víno (ze kterýho jsem neměl ani kapku) a šlo se do hajan. Jen mě trochu překvapilo, že si páníček na prst dával mražený játra… myslel jsem, že je to nějakej novej způsob jejich přípravy, ale později mi došlo že není…

Spal jsem s páníčkama v pokoji, tak jsem je od rozbřesku kontroloval v pravidelných intervalech, zda už jsou vzhůru a půjdeme ven. Na mé mytí jejich obličejů nereagovali nijak nadšeně. Tak jsem si aspoň schrupnul a hlídal co se kde šustne... poctivě jsem vše hlásil a dál pravidelně zkoušel, zda se něco u páníčků nezměnilo a nechtějí už jít ven. Okolo deváté jsme konečně šli na zahradu, kde jsem tentokrát nenašel žádnou vůni, tak mě tam nechali samotného hlídat…Občas jsem situaci uvnitř kontroloval oknem...

Páníček už se mnou nebyl a ani mě moc levou rukou nehladil... Babička udělala k obědu játra (jaká to náhoda... stále jsem myslel, že to má spojitost s páníčkem) a pak jsme vyrazili na cestu domů. Aspoň jsem si to myslel.. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se probral v cizím městě, před neznámým barákem a v autě byla jen panička… Páníček dorazil až za notnou dobu a ruku měl v bílým obalu… nerozuměl jsem... Pak mi docvaklo, že je to rukáv jako maj figuranti, tak jsem se radoval, že budem hrát tu skvělou hru... Ale radost netrvala dlouho a řekli mi, že je to nějaká ta sádra a mně se den před tím povedlo páníčkovi zlomit prst… Ani jsem nečekal, že jsem takovej valibuch. Říkejte mi tedy drtič kostí alias Drťák! Tady je důkaz místo slibů.

A tady ještě trochu něco...

Pak už jsme teda jeli rovnou domů. Ještě jsem musel páníčkovi tu bílou sádru zkontrolovat a udělat na ní čumákem první špinavou značku – je to přeci jen moje práce. Abych si dokázal své kvality, hned po příjezdu domů jsem cvičně vykuchal supa…

Až potom mi vysvětlili, že na to nemám být tak hrdý…  Páníček to prý bude mít na ruce 4-6 týdnů a pak by měl být v pořádku… Dnes už jsme byli venku a  s tou sádrou to není ono… Tak jsem se proběhnul, dali jsme jednu stopu a šli domů.

Na své rozjívenosti budu pracovat. A stále si opakuji, že drťák není pozitivní pojmenování…a ani dobrá vlastnost.

Tak se mějte krásně a brzy zas napíšu.

Váš Drťák!

—————

Zpět