z Vltavského kraje


Jsem BOB a BIS (a taky BOSS padapááá)

05.05.2014 20:15

Ahoj všichni!

Tak mám za sebou další pernej týden, návštěvu Čech a dokonce další soutěž. Jak už z titulku tohoto článku plyne, soutěž to byla našlapaná a kvalitní. Moc jsem si ji užil a potkal hodně známých tváří i čumáků. Ale o tom až později ve článku.

Doufám, že se máte fajn a užíváte si fajn póča. U mě teď zas bylo hodně živo. Už minulý týden jsme opět pracovali na stopování, které teď s určitou pravidelností pilujeme. Hezky poctivě makáme na čtvercích a já i páníčkové do toho dáváme všechno... já chuť a čuch, páníčkové energii a pamlsky.. Je to poctivé rozdělení vzájemných sil. Venku bylo krásně, louka prázdná, tak proč to nezkusit že? Mě to docela hodně baví, protože to v tom čtverci krásně voní.

Zároveň jsme pak ještě blbli s paničkou a klacíčkama a uzlem.

Nakonec jsme si odpočinuli na lavičkách. 

Tentokrát byl páníček během dne pryč jen tři dny, což bylo super. Čtvrtý den jsme podle předem nastaveného (a mně konečně oznámeného) plánu vyrazili do Čech. První večer se nesl jako vždy v duchu posezení v Jablonci a mého pozorování přehrady... neuvěřitelně mě ta voda a ten výhled fascinují..

Hned druhý den se jelo k babičce do Liberce na oběd a pak k páníčkově rodině na návštěvu... kterou jsem si užil v klidu v autě... v teple, s pamlskem pod čumákem a dekou pod hlavou... Byla hrozná zima, tak na slíbené posezení a grilování nedošlo. Aspoň jsem si o masíčku a vůni grilu nechal zdát.

V Jablonci jsem poctivě každý večer hlídal tak, jak mi to moje geny radí...

Neprojdou... ani dovnitř, ani ven...

Ještě momentka u jablonecké přehrady...

V sobotu jsme jeli k babičce do Hlušic, kde to mám strááášně rád. Je tam totiž zahrada - můj rajon. Páníčkové mi slíbili, že si tam zas celý odpoledne pěkně pobudu venku a já se moc těšil. Když jsme přijeli, hned jsem vyrazil na zahradu a všechno zkontroloval. Páníčkové mezitím začali nosit věci do domu. Já našel mezitím v přilehlých stromkách báječnou vůni. No... neváhal jsem ani chvilku a hodil do tý vůně pořádnou šipku do vývrtky krkem napřed. Prostě tak, jak to umím nejlépe. Po chvilce vyšel páníček ven a zavolal na mě. Radostně jsem se k němu rozběhl, navoněný a spokojený. Páníček mě radostně přivítal a pak se zasekl... Zaznělo: "Baddáku, ty prase..." a páníček odešel do domu... No, nevěnoval jsem tomu větší pozornost a vrátil se do stromků nanést další vrstvu. Poté vyšel páníček opět ven, tentokrát i s paničkou. Zastavili mě, znehybnili a začali ze mě mou novou vůni papírkama otírat.. Nelíbilo se mi to... jakoby nechápali, co mi to dalo usilí, to poctivě vetřít do hloubky chlupů... Po chvilce to páníčkové vzdali a šli jsme do domu... ovšem k vaně! A to už vůbec nemám rád! Jako vždy mi to ovšem bylo málo platné... Já dělám chvilku móresy, ale když mě do vany dají, tak už teda držím. No, co vám budu povídat... vůbec se se mnou nemazali a pěkně poctivě mě komplet umyli (jojo den před výstavou, to jsem myslel, že jsem hájenej) . Všechno bylo rázem pryč! Můj parfém! Opět zaznělo (a to prosím několikrát), že jsem prase... a tím jsem měl útrum běhání na volno a hlídání rajónu... ach jo... a já se tak těšil. Páníčkové to chvíli řešili a došli k závěru, že můj nový parfém, tam asi nechala nějaká kočka, kterých je prý na vesnici mnoho... Ať to bylo jakkoliv, moc jí zdravím a děkuju! Aspoň za těch pár voňavých chvil!

U babičky je vždycky prima!

Musím se taky pochlubit, že byl na mě páníček u babičky moc hrdý. Užívali jsme si sobotní odpoledne u televize a sklenky vína (já měl vodu, páníček pivo...jen abych uvedl vše na pravou míru) a najednou přišli lidi co jsem ještě nikdy neviděl. Tak jsem jim trochu hlasitěji oznamoval, že je vhodné se nahlásit předem a chtěl jsem po nich, aby se legitimovali, protože je neznám. Páníček mě mírnil a ti cizí lidé se báli jít dovnitř... No, tak jsem jim ještě řekl, že kdyby nepřicházeli s dobrými úmysly, budou mít co dočinění se mnou... Pak už jsem jen lehce zamachroval a párkrát je lehce proštěknul... Páníček měl velikou radost, že hlídám a že mi to tak jde. No jde... jde... nemůžu si pomoct.. .je to prostě ve mně.. Páníček měl radost ze mě, já měl radost, že měl radost... jsme super dvojka.

V neděli ráno brzký budíček, venčení v přilehlém parku a pak tradáááá do Prahy. Ohlášená a plánovaná akce, na které jsem nemohl chybět. Mezinárodní výstava v Praze. V naší třídě puberťáků nás bylo 9! Zatím nejvyšší počet soupěřů, který jsem kdy měl. Celá akce měla hladký průběh, protože jsme přijeli pár minut před začátkem a vyhnuli se tak zbytečnému čekání a naše skupina šla na řadu jako první... prostě ideál. Moc jsem se tešil na paní rozhodčí ze Švýcarska... Protože a) mám rád ženy, b) umím plynně švýcarsky.... O to bylo větší překvapení, když jsem tam viděl toho pána z Čech, který navíc vysílal dost negativní vlny... něco mi na něm prostě nesedělo. No, šlo se na věc. Bylo nás hodně a dost se to táhlo..prostě nůůůdáááá.

Když jsme byli na řadě, přepnul jsem se do módu "výstava" a stál vedle páníčka, zatímco přišel TEN pán. TEN pán, který nemá vychování, protože aniž by mě dotykem upozornil, začal mi strkat prsty na čumák a do pusy...a fakt hluboko, až jsem se málem, víte co... a to snad uznáte... to se prostě nedělá.. nebo jo? Podle mě ne. A tak jsem se torchu naštval a rozhodl se mu ty zuby neukázat... Jo, bylo to natruc... přiznávám. Ten pán mi prostě nebyl příjemný. Navíc takové chování... ještě na mě vletěl dřív, než si páníček stihl stoupnout za mě... Takže mě pak musel páníček trochu uklidnit a dali jsme to znovu...

To už jsem pána neměl rád a páníček mi musel pusu otevřít sám... tomu jsem vyhověl rád... ale TEN mi zas strkal prsty až někam...

no... byl jsem rád, že to bylo za mnou...

Pak ještě zas běžet tam a zpátky, klasika.. otočky, piruetky, dřepy, kliky... a přišlo vyhodnocení. Opět se potvrdilo to, co už všichni víme... potřebuji čas. Žádné překvapení. Co mě ale překvapilo, že prý mám klešťový skus... nevím... doteď mi všichni tvrdili, že mám nůžkovitý... no..stejně na tom nesejde. Granule ukousnu, pamlsky taky... páníčka do nohavic, když ho škádlím, taky... takže pohoda. Nakonec jsme dostali známku Velmi Dobrý. Ten den nás tam bylo takových víc - zde. Po výstavě ke mně ještě přišla na pomuchlanou Vlaďka. Moc jí tímto děkuji a s páníčkama ji zdravíme a těšíme se na srpen! Je moc milá... a má mě ráda... Super bylo, že tam byl taky Beroš... Po výstavě jsme šli všichni ještě ven si zalítat... no teda zalítat. Myslel jsem, že si pořádně zalítáme, ale Beroš to bral trochu jinak... 3x mě zasedl a moc se se mnou nemazal... ach jo... je to korbič no... a bylo po hře.

Takže jsem si pak byl nucen najít rukavici v trávě a s tou jsem si pak hrál až dokud jsme neodjeli. I tak ale zdravím Beroška a jeho páníčky. Bylo to super.

No a pak už jen cesta domů a konečně zase můj pelech, můj obývák, můj les... prostě doma.

A teď ještě k názvu článku. Proč jsem BOB a BIS, i když jsem nevyhrál ani jeden z těch titulů? No to je přeci jasný... vyplývá to z celého článku.

BOB = Budu Obranářský Bůh

BIS = Budeme Intenzivně Stopovat

Mějte se všichni krásně a kdyby jste měl někdo cestu za 14 dní na klubovku a svod mladých do Knížecího rybníka - budu tam! Dejte vědět, dáme řeč. A bude tam i mamka! A ségra! Těším se!

Pa, Badík

PS: Posudek k přečtění v sekci výstavy. Tabulku jsem už aktualizoval.

PS2: Vítám tady na tom světě mých dalších 6 sourozenců :-*

 

—————

Zpět