z Vltavského kraje


Klubová výstava a svod mladých

20.05.2014 09:52

Ahoj všichni!

A je to za mnou! Svod rozjívených puberťáků jsme úspěšně se ségrou zmákli a klubovou výstavu taky. Musím vám tedy sdělit moje dojmy kterých mám víc než dost. Celý víkend byla jedna velká jízda, které jsem se neúčastnil sám!

Tentokrát už nebudu popisovat nic o jízdě do ČR. Jelo se pozdě, bylo to zas nekonečný jak čekání na jídlo a páníček měl evidentně co dělat, aby se posledních pár kilometrů udržel ve střehu. Přijeli jsme až před půlnocí a tímto děkujeme páníčkům mamky, že na nás počkali a dali nám klíče. Jinak totiž reálně hrozilo, že páníčkové budou spát venku na zemi a já budu hlídat auto. Alespoň takový scénář jsem měl naplánováný pro případ, že by došlo na nejhorší. Druhý den hned ráno jsme vyrazili ven, kde to bylo jedním slovem krásný...všude spousta pachů a psů. Knížecí rybník je opravdu bezva. Šli jsme se přihlásit na klubovou výstavu, která byla v sobotu a pak se šlo na snídani. Po snídani jsme vyrazili směrem k výstavním kruhům a já konečně viděl mamku a její páníčky. A taky jsem se po dlouhatánský době viděl se ségrou Bessy a jejíma páníčkama... má hned 4, takže jsou bezva smečka. Výstava to byla opravdu velkolepá, protože bylo přihlášeno 171 Hovawartů a to už je opravdu kvalitní stádo. Nakonec sice všichni nepřijeli, ale i tak nás tam bylo dost. Nevěděl jsem kam dřív koukat, co dřív očmuchat a s kým si dřív pohrát. Byla tam i Vlaďka se Zakem, taťka s Cýrou, Berošek a jeho páníčkové a spousta dalších milých lidí, které jsem buď už znal, nebo je teprve poznal.

Zleva: Taťka, ségra, já a mamka

Vzhledem k tomu počtu modelek všechno docela dost trvalo, takže jsme šli na řadu až po delším čekání, které jsem proložil lítáním v lese s mamkou. Do kruhu šla naše třída na 2x, protože nás bylo ve tříde 19 soutěžících puberťáků (mladých). Já šel ve druhé vlně (za to ale jako prgo) a už jsem byl opravdu rád, že jsem uvnitř. Samou radostí, že už konečně předvádíme pupky a svaly, jsem při prvním kolečku skákal, až mi páníček musel říct, ať se uklidním, jinak nedostanu pamlsek... což je vážná věc, tak jsem se trochu umírnil... aspoň jsem se snažil.. :-) 

Vystavujeme...

Paní rozhodčí byla moc milá a evidentně měla ráda hovíky. I přes to všechno, jsem si ale nechával počáteční odstup... až do chvíle... než... vytáhla první pamlsek... ano přátelé, je to tak... opět jsem se nechal uplatit. Vše probíhalo jinak relativně hladce. Tentokrát došlo na zevrubnou kontrolu chrupu a prý mám opravdu trochu kleště... (přesněji 2 zuby) Páníček říkal, že je to super, protože mu aspoň budu pomáhat vytahovat hřebíky. Jinak bylo vše v pořádku, pochválili mě opět hlavně za moje taneční pohyby :) , všechny linie (i tu zadkovou) a poslali mě do dalšího běhu s vítězi první skupiny.

Pózujeme

To znamenalo, že jsem dostal známku: "Výborný". Moji první taková :D V tu chvíli jsem viděl, jak se páníček podíval na paničku a oba jen pokrčili rameny. Vůbec to nečekali... o to větší byla naše radost. Poté ohodnotili zbytek a konečně vběhla do kruhu elita z prvního posuzování. Zase jsme si dávali kroužení v rozmočeném kruhu, které mělo pro nás ale krátkého trvání. Hned volali naše číslo a zařadili jsme se ke skupince rozhodčích s dodatkem, že postupujeme do závěrečné soutěže! Byl jsem v šoku... stejně jako páníčkové... Znamenalo to, že jsme z celé té konkurence postoupili mezi první 4! Neuvěřitelné! Bohužel mi bylo hned jasné, že páníčkova účast na svodu mladých druhý den, je ohrožena... ale o tom až později.

Po nás šla na řadu totiž ségra s její paničkou. Byl to sehraný tým už od samého začátku, a tak si po zásluze došly pro stejný výsledek jako já. Holky postoupily mezi první 4 se známkou "Výborná". V posudku měla ségra kromě samých superlativů i větu: "Ideální fena"... ségra je kus... :-)

No a poté přišla delší pauza. Ještě se posuzoval zbytek startovního pole a pak oběd pro pořadatelé a rozhodčí. Pro nás to znamelo trochu oddychu a následného dovádění. Protože se dost rozpršelo a byl jsem dost unavený, dali mě páníčkové do auta. Tak jsem si v klidu pochrupoval, když se najednou rozevřeli dveře, páníček funěl jak polorozpadlá lokomotiva-běžel pro mě přes celý kemp, připnul mi vodítko a říká: "Badík, makáme, přišli jsme na řadu dřív  než jsem čekal...". Do toho ještě pršelo, že by psa nevyhnal. Když se mi řekne "rychle", beru to poctivě. Mohutně jsem zabral a mastili jsme ke kruhu. Páníček funěl už jako totálně rozpadlá lokomotiva říkal mi: "Baďáku, neleť zas tak moc..." . V tom už jsme ale byli u kruhu, kde nás všichni hecovali ať jdeme dovnitř, že posuzování už běží. Jen jsme vlítli dovnitř, zaujali postoj tak už jsme měli zase běžet dokola. Měl jsem o páníčka opravdu strach... opravdu... :-D Sotva dech popadal. Kroužili jsme, chodili jsme, dělali co nám řekli (jak cvičenci na sletu Sokolů), až jsme vycvičili super úžasné druhé místo! Tedy V2 to bylo víc než veliké překvapení a radost! Páníček už v tu chvíli dýchal normálně a moooc mě chválil, že se umím chovat a jak jsem pěkně běhal, ne za to jak vypadám ;) . Pak jsme šli ještě fandit ségře, která do toho šla s paničkou naplno. Dokonce tak, že vyhrála a dostala V1 CAJC! Taťka si odnes druhé místo ve třídě pracantů. Radost byla obrovská, mamka, taťka, já, páníčkové... všichni jsme byli šťastní, že se nikdo nerozpustil v dešti, nikdo neupad a nic si nezlomil a všichni doběhli do cíle. Dopadlo to prostě báječně. Páníčkové se dohodli, že se to prostě musí oslavit. Aaa mně bylo jasné, že jde do tuhého. Nemám rád, když páníček slaví...

Stupně vítězů

Večer jsme šli do hospody, kde jsem držel čestnou stráž pod stolem a dohlížel na veškeré dění. Občas jsem si chrápnul, což mě okamžitě vzbudilo, takže mi nic neuteklo. Páníčkové to rozjížděli poměrně kvalitně a s plnou vervou. Poté dorazila i Bessynka s páníčkama a pivo se začalo míchat. Poté donesl páníček mamky medovinu a zábava jela na plné pecky. Nakonec jsme šli ještě ven, kde jsme potkali taťkova páníčka s kamarády, kteří si se mnou hráli a páníčkům nabidli meruňkovici... mně bylo okamžitě jasné, že druhý den budu muset páníčka opečovávat. Vše se podtrhlo návštěvou této party u nás na pokoji, kde se ještě načlo víno. Páníček se pak sesul pod peřinu ještě v kalhotách a kupodivu spal normálně celou noc.

Spíme

Druhý den přišel na řadu svod mladých! Páníček ráno vstal a šel nás přihlásit. Na svod bylo přihlášeno 102 psů, což byla opět paráda. Celou dobu vypadal relativně normálně, tak jsem byl rád, že mé obavy nebyly naplněny... Svod probíhal podle abecedy, takže jsme věděli, že jdeme až nakonec. Měli jsme tedy dost času. Když se páník vrátil z registrace a šlo se na snídani, věděl jsem, že má předpověd se naplňuje. Páník ani nedosnídal a konstatoval nutnost jít si lehnout. Od té doby jsem ho neviděl, protože jsem byl s paničkou venku. Viděli jsme se s mamčinýma páníčkama, s Besskou...bylo to fajn. Pak jsme šli mrknout na páníčka, který měl barvu zdi za ním a poznal jsem ho podle trička a barvy jeho srsti na hlavě... jinak by dokonale splynul s pozadím. Pak jsme šli s paničkou ohlídat, zda už nejsme na řadě a zjistili, že je pomalu čas jít. Páníček tedy hrdinně řekl, že půjde s náma. Cítil jsem z něj, že to nezvládne, ale ještě před odchodem udělal zajímavý trik. Odešel na záchod, kde jsem slyšel divné zvuky a páníkovo nadávaní, že je to peklo. Poté vyšel ven a vypadal o mnoho lépe. Prý mu ten trik dost pomohl... Důležité bylo, že i když byl stále v barvě sněhu, bylo mu lépe, a tak jsme vyrazli spolu. 

Před svodem jsme se ještě se ségrou vylítali v lese, kde došlo na menší výměnu názorů potom, co mě ségra natlačila na strom...jooo..byla to její vina.. :-) A pak se šlo konečně na věc.

Svod byl bezva. Se ségrou jsme se proběhli v promáčeném kruhu, nechali se změřit, ukázali zuby a bylo hotovo. Svodové kódy máme krásné. Besska se pomamila a má v poznámce jen světlejší očka a já mám ty zmíněné kleště v tlamě (asi táhám moc věcí jen předníma zubama). Jinak vše bez problémů. Pak ještě společné focení a došlo na loučení... Všchny známé jsem stašně rád viděl... byl to nádherný víkend s krásnou společností. Moc vás všechny zdravím a všem moc děkuju. Jste super, vy víte kdo!

Celý ten víkend byl zároveň i mou tečkou za prozatimní výstavní kariérou. Nevím, jestli se jedná o konec definitvní, nebo dočasný, to se ještě uvidí. Každopádně ale máme trochu jiné priority. O tom ale až v jiném článku.

Mějte se .

Váš Badík.

PS: za fotky moc děkujeme páníčkům od mamky, hovawartklubu, Terce Tolarové (gratulujeme k vítezství) a Martině Vršecké.

Rada na závěr: Neslav, když to neumíš...

—————

Zpět