z Vltavského kraje


Návštěva a stopovací víkend

01.05.2016 10:10

Tak Vám musím zase všem napsat, co je za novinky. Nějak se nám to seběhlo a posledních pár týdnů jsem se vůbec nenudil. Kromě rutinních obran na cvičáku a cvičení s páníčkem a paničkou v přírodě...páníček opět vytáhl stopavačku a spousty pamlsků.

Duben se nesl ve znamení samých akcí. V půlce dubna se to rozjelo cestou až na Moravu, kam jsme jeli za kamarádkou páníčků na oslavu jejích narozenin. Do Tovačova. Cesta to byla dlouhá, ani ne tak kilometrově, jako časově. Naštěstí nám klaplo počasí, takže venkovní oslava se vydařila a i já jsem měl o zábavu postaráno..

Našel jsem si spoustu nových lidských kamarádů..

V nočních hodinách, když už se kolem začalo pohybovat několik tančíčích zombies a někteří si mě začínali plést s nutrií, mě páníčkové radši dali do auta, kde jsem si krásně schrupnul. O to větší bylo překvapení, když páníčkové okolo půlnoci nasedli ke mně a frčelo se ještě domů. Na páníčkovi již bylo cestou vidět, že jede s vypětím všech sil i přes to, že pil něco, co mu mělo dávat dokonce i křídla..., proto jsem ho psychicky podporoval mentální dávkou pozitivní vzpruhy...je to technika, kterou jsem okoukal ve filmech a šaolinských mniších.

No, netrvalo to dlouho a přišla další zábava. Přijeli k nám na návštěvu páníčkové od taťky a nepřijeli sami..

Taranis Gasko Prim

Přivezli s sebou malého synka taťky a Sthellinky. Původně jsem myslel, že se přijeli jen ukázat a tak jsme si s malých trošku schrupli.

Taranisek byl trošku vykulenej z nového prostředí a tak jsme odpočívali... Když se ale páníčkové sebrali a odcházeli, vrátil se můj páníček ještě s klecí a mě docházelo, že tohle není jen krátká návštěva... Později mi páníčkové vysvětlili, že Taraniska hlídáme na nějakou dobu. No, proč ne, pomyslel jsem si... Záhy mi ovšem došlo, že se nudit rozhodně nebudu... už ten večer jsem rychle zjistil, že malej nemá moc ostychu..

Taranisek si bez zeptání nabídl z mojí misky..

Ještě ten večer jsem se pořádně nevyspal, protože páníčkové museli s Taraniskem i v noci ven na čůrání... Ale jinak to bylo docela fajn. Nenudili jsme se a já měl aspoň někoho, kdo mě musel doma poslouchat...protože jinak jsem na konci naší hierarchie a nemám nikoho, komu bych dával rozkazy...

Hned druhý den jsme vyrazili venčit na louku a malej mě překvapil tím, jakou měl výdrž a jak byl rychlej.. :-)

Svou mrštností a rychlostí mi připomínal mě v jeho věku a tak jsem se rozhodl, že ho zasvětím do tajů bojových umění a předám mu pár svých zkušeností a znalostí...

Začali jsme pozvolna..

Vše je o síle a vytrvalosti..

Ale také chytrosti a trpělivosti..

A samozřejmě i o regeneraci...

V rámci předávání zkušeností s námi Taranisek samozřejmě vyrazil i na stopařský seminář, který jsme měli již dlouho před tím zamluvený a já se na něj moc těšil. To už byl u nás Taranisek týden a měli jsme již tedy jasně definované role staršího a mladšího bráchy. Na stopařském víkendu jsme nabírali zkušenosti a trénovali na plno a protože bylo na Taraniskovi vidět, že z něj něco bude, rovnou si dal i svůj první čtverček.

Šlo mu to skvěle.

Malým bonusem bylo ještě sněžení, které nás pod Ještědem potkalo. Odpoledne nám padaly vločky a druhý den ráno jsme dokonce blbli už doma na sněhu.

S vločkami na zádech... :-)

Společný týden a půl utekl jako voda a Taranisek se vrátil domů k rodičům a páníčkům. Páníčkové mi říkali, že je stále k mání a případní zájemci mohou kontaktovat přímo jeho páníčky. My už s Taraniskem poslední den doma relaxovali a dobíjeli baterky.. u mě na gauči..

Doufám, že se mu u nás líbilo a že si to užil. Já si to rozhodně užil..první noc bez něho jsem spal jako zabitej... byl klid... :-)

Ovšem pohoda byla pouze dočasná... uplynulo pár dní a přišla další akce... O tom ale až v dalším článku..

 

 

—————

Zpět