z Vltavského kraje


Dalších pár historek ze života krále Badoslava I.

23.11.2014 20:22

Moc všechny opět zdravím!

Mám takovej pocit, že tentokrát píšu po nejdelší odmlce... Mám pro vás spoustu novinek, myslím, že si tentokrát opravdu počtete, poslední týdny jsem se totiž nezastavil. Byl jsem několikrát s Ebbinkou, chodili jsme poctivě na obrany, na zahradě kralujeme s Dustym, byli jsme u babičky v Hlušičích a naplnilo se co jsem kdysi prozradil...byli jsme v Německu! Tak se to pokusím nějak popořadě shrnout. Jdeme na to.

Už po napsání minulého článku, kde jsem si přihřál polívku a poplácal se po rameni ohledně toho, jak jsem šikovnej na obranách, jsme vyrazili znovu na obrany v rámci našeho pravidelného vyštěkávání kapucína. A nebudete tomu věřit, opět jsme pokročili o krůček dále - už jsem si kousnul bez vodítka, bez opory páníčka, bez kontroly. Řeknu vám, tohle je něco, co bych přál zažít každému z vás. Ten pocit, kdy slyšíte "DRŽ", v tom se zatmí před očima, celým tělem mi projede signál slasti od čumáku až po poslední chlup na zadku a já letím proti kapucínovi plnou rychlostí vrčící a cenící zubiska s jedinným cílem... chytit tu jeho obří ruku... Jsem moc rád, že páníčkové měli opět kameru a zaznamenali tenhle můj první významnej den.

Rád se o to s váma jako vždy podělím, tak klikněte tady. Aby to ale nebylo jen o chvále, všimněte si, že jsem trochu posrandíra, když mám vyštěkávat kapucína za tím krytem.. Je tam prd vidět a tak nějak se tam necejtím pevnej v kramflecích..tak trošičku vycouvávám.. ale prej na tom budem pracovat.

Jak už jsem napsat výše, několikrát jsme se viděli s Ebbinkou. Tohle je fakt super kámoška stejný váhový kategorie jako já, takže naše každé setkání je jako společné cvičení dvou pancéřovaných vozů bojové pěchoty...sílu našich plechů okusila panička už několikrát na nohách.  Páníčkové při našich hrátkách jen uskakujou a neustále uhýbají, protože prý nechtějí přijít o nohy.. pche.. nevím, jak by o ně chtěli přijít... jednou jsme při našem blbnutí zastavili až o strom...a ten taky zůstal stát...

Takhle si to užíváme...

Vím, že z fotky toho moc nepochytíte...a proto mám pro vás tentokrát jednu lahůdku. Páníčkům se povedlo zachytit jedno moje blbnutí se sousedem Dustym. Už jsem o něm párkrát psal, je to takovej malej všudybyl a můj velkej kámoš. Často spolu blbneme na zahradě a mě nejvíc baví, když za mnou Dustík běhá a snaží se mě chytit. Hra na honěnou - kde já jsem ten honěnej, je to nejlepší co znám. Většinou mu utíkám s něčím v tlamě, aby měl motivaci mě chytit. Občas mu to vyjde a chytí mě... A pak následuje podobný taneček, jako s Ebbinkou. Jen se to s Dustym občas zvrtne v menší výměnu názorů...rychle ale vždycky vychladneme a je to zas dobrý.. Jsme holt ještě dva hormonálně nestabilní hezouni.

Tady máte nejdřív náš společný portrét (chtěl jsem se usmát, ale tvářím se tam jak mamlas..) To mám po páníčkách. :D

a následuje videjko s naším tanečkem a zvukovým doprovodem... klikněte tady. zní to možná děsivě, ale je to jen hra ;)

No, celej tejden byl prostě záhul a já měl o zábavu postaráno. A když nebyla zábava venku, byla doma. Každé ráno totiž po návratu z venčení leze páníček do vany..poustí na sebe vodu z takový zahnutý roury, co drží v ruce. A vždycky musim jít z koupelny ven, protože mi chutná točená voda a olizuju okraje vany... (vy to neděláte???). Tentorkát jsem v týdnu byl zase vykázán ven. Tak jsem si říkal, že teda půjdu, ale když už musim, tak si vezmu něco s sebou. Pomalu jsem se odšourával pryč a vzal jsem si jednu páníčkovu pantofli. Odnesl jsem si jí do obýváku a říkám si: "když už mám jednu, co takhle páníčka trochu poškádlit.." Pomalu jsem se přiblížil do koupelny a v tom se naše oči střetly s páníčkovejma.. Tak jsem se na páníka podíval a říkám si: "hochu, nahatej a mokrej mě asi těžko budeš honit..". V klidu jsem sebral i tu druhou bačkoru a odnesl jsem si ji taky... Páníček byl kupodivu ticho...což trochu zkazilo mou radost z tý schválnosti... Ovšem po chvilce přišel v županu za mnou a schytal jsem to, že prej to nebylo vtipný a příště mi on odnese moje trenky, až budu chtít jít ven... doufám, že si dělal srandu, protože to by byl těžkej kalibr...já mu na trenky nesáhl.. to si chlapi nedělaj..

Mno, jsme s páníčkem prostě jedna ruka...

Ovšem na konci týdne přišlo dlouho očekáváné. Prý byl delší víkend, tak se páníčkové rozhodli, že vyrazíme do Německa. Podívat se na známé, na pana domácího, na místní lesopark, atd. Nemohl jsem se dočkat. Cesta byla zdlouhavá a úplně jsem zapomněl na to, jak strašně nudná je. Nějak jsem to v leže přežil a byl jsem moc rád, když jsme dorazili na místo. Všechno jsem okamžitě poznal a byl radostí bez sebe. Garáž, vzduch, chodba, park... jako by to bylo včera, když jsem tam lítal.. Po příjezdu jsme vyrazili ještě krátce ven (byla už tma) a pak šli na pokoj... Vyrazil jsem automaticky po schodech nahoru do našeho bytu a v tom přišla menší zrada. Zastavil jsem se v patře před dveřma našeho bytu...ale...on už to prý není náš byt... cože??!! Páníčkové stáli pod schodama a zavolali mě, že prý bydlíme tentokrát jinde... netušil jsem proč. Tak jsme se nastěhovali a musim říct, že tam bylo dost málo místa. Stejně už bylo dost pozdě, tak jsme se najedli a šli spát. Druhej den ráno už jsem musel páníčka trochu přibudit, aby se furt neválel, protože musíme jít ven. Lesopark na nás už čekal a já byl připraven si na zemi přečíst o všem, co se za poslední měsíce událo. Venku lilo jako z konve, ale to nám nepřekazilo tu radost z toho, že jsme tam...teda mojí radost. Páníček to tak evidentně neprožíval. Já jsem si ale vše poctivě přečetl a dozvěděl se o všm, co se během mé nepřítomnosti konalo. Dokonce jsem potkal i starého známého Tonyho, z kterýho jsem si dřív učůraval radostí, ale teď už se ovládám... Pak jsme přišli zpátky domů a já tentokrát běžel už najisto opět k našemu bývalému bytu... páníček mi ale znovu řekl, že tam už nebydlíme a tak jsme musel po schodech zase dolů. Celý den jsme odpočívali, protože bylo venku ošklivo a jen jsme si užívali volného víkendu. Ještě jsme pak vyrazili ven všichni dohromady a udělali pár fotek...mých fotek...

Páníčkové pak večer vyrazili někam s panem domácím a já čekal na pokoji. Dost mi vrtalo hlavou, proč je pořád jedna postel taková opuštěná... nebývá zvykem, že by páníčkové nevyužili postele.. Byla na ní hozená deka, páníčkové mi dali ke zkrácení dlouhé chvíle jedno hovězí ucho..tak jsem říkal, proč neotestovat, jak se páníčkům spí.. Opatrně jsem na postel našlápnul jednou packou..pak druhou, třetí...pořád žádnej alarm, nikdo nepřicházel..tak jsem se vyhoupl i čtvrtou a byl jsem nahoře..nooo, nebylo to tam zlý..natáhl jsem se...a najednou slyším, jak páníčkové přícházejí ke dveřím.. Uběhlo mezi tím zřejmě pár hodin, ale ani jsem to nezaznamenal... hotelová postel je fajn.. seskočil jsem dolů a dělal že nic... udělal jsem ale školáckou chybu a zapomněl na posteli to ucho. Páníčkové tak okamžitě poznali kde jsem byl.. zatloukal jsem co to šlo a vše se pokusil přebít velkým mazlením a podlézáním..klaplo to..aspoň myslím. Pak jsme šli ještě ven čůrat a spát. Tak se tam zhaslo.. páníčkové už oddychovali..a mě pořád vrtalo hlavou..proč je ta postel volná??! Tak jsem se potichoučku sebral...jedna nožka, druhá...nikdo nereaguje..fajn.. už jsem tam..a .. usínááám... až najednou..

Blesk a byl jsem přistižen... panička jen řekla: "ještě, že jsem tam dala tu deku..já to tušila..". No přátelé.. jak jako tušila?? Řeknu vám, nedělejte ze psů gaučáky..je to týrání zvířat! Nedaří se nám totiž evidentně zakrývat, že jsem na gauči byli! Máte na to - vy lidi, nějakej osmej smysl nebo co?? Safra...

No, naštěstí se to moc nerozmazávalo a další den už jsme vyrazili v klidu po snídaní a poslední procházce domů...  Týden byl tentokrát kratší, co já vždycky uvítám a o víkendu jsme vyrazili do Hlušic...ano, je to tam, kde jsem neomezený vládce místní zahrady. Bylo to bezva, protože u babičky jsou popadaný jabka a tak jsme blbli s páníčkama a hráli na honěnou..ano, tušíte dobře, kdo byl ten, co utíkal s jablkem v tlamině..ne, páníček to nebyl..byl jsem to já.. a ano, tušíte správně, nechytili mě.. :-)

No, byla sranda. A pak..už byl podvečer.. si tak ležím na koberci v pokoji a říkám si..mrknu se, co v kuchyni..

no...a koukám, že je volno.. byl jsem unavenej a minule to bylo super..tak jsem se přesunul...

.. na babiččinu válendu... prý tam jsou asi nějaký dobrý zóny, protože všichni psi, co kdy paniččina rodina měla, tam lehávali taky... Ano, to říkala panička a babička..tak jsem na to neodpovídal.. už to ani nešlo...měl jsem tak těžká víčka...

A dnes už jsme opět doma. Jak vidíte, mělo to jasný důvod, že jsem se dlouho neozval. Pro příště to napravím a napíšu dřív..aspoň doufám. Snad si na mě páníčkové zase nepřipaví tak ďábelskej program...vždyť já ani nestíhám koukat na moje oblíbené akční filmy!

Mějte se všichni báječně. A doufám, že už se taky těšíte na ten sníh! Pořád nic...pořád nic....

Pááá, Badík.

PS: asi se brzo uvidím s mamkou...a možná taky s taťkou a Sthellinkou.... něco jsem zaslechl.. já prostě nestíhám... :-)

PS1: Prosím prosím, přečtěte si toto. A pokud někdo z vás má chuť, čas a odhodlání postarat se o jednu čistou duši a dopřát jí plno lásky a krásných dnů i přes její hendykep, byl bych vám nesmírně nesmírně vděčný.

PS2: Gratuluji vám, pokud jste to dočetli až sem! Díky

 

—————

Zpět