z Vltavského kraje


Kdo s koho?

01.02.2015 10:28

Sajonara a pozdravpánbůh.

Venku máme sněhu až po břicho (teda aspoň já), svítí sluníčko a je hezky... a já tu sedím doma a píšu tenhle článek.. Nedá mi to se nezeptat: Víte co je mezi nebem a zemí? Ano, samozřejmě, že je tam spojka "a", ale víte co je tam doopravdy? Prý to nejhorší místo vůbec... Prý očistec.. A očistec je přesně to, kde (nebo v čem) jsem právě teď já. Jak jsem se tam dostal? Ne, neumřel jsem,... jen jsem  prostě lazar... A zrovna v mým nejoblíbenějším období a když je všude spousta sněhu.

V pondělí jsme na zahradě s Dustym řádili v tom čerstvým sněhu tak, že když jsem pak vyběhl ze zatáčky, tak jsem začal kulhat... Snažil jsem se to maskovat, ale prej to bylo extrémně vidět... No asi jo, když jsem poskakoval chvilku po třech. Uznávám, že do normální chůze to mělo daleko. Spíš jsem byl jak pirát s dřevěnou nohou. Ovšem stále jsem se choval jak blázen a chtěl si hrát a řádit. Páníčkové teda na nic nečekali a hned na druhý den mě objednali k doktorovi. Cestou jsem si aspoň zase vyzkoušel něco, co neděláme moc často - jel jsem s paničkou vlakem a páníček nás pak vyzvedl na zastávce v Liberci.

Ve vlaku... nechal jsem se tam docela obdivovat.

Byl jsem moc zvědavej, co mě tam čeká. Snažil jsem se před doktorem předstírat zázračné uzdravení a zkusil jsem udělat stojku na předních a poté udělat několik kliků... neklaplo to. Opravdu to docela bolelo, takže jsem udělal kliky jen na jedné pacce. No, došlo tedy na to, co jsem nechtěl - narkóza...jen taková ta malá do svalu. Což o to, ten rauš je fajn... ale to, co se se mnou děje potom, je nepříjemný. Takže opět včelička, poměrně rychlý odchod do světa snů a probuzení s pocitem, že jsem udělal několik kotrmelců a výkrutů na hrazdě k tomu. V puse jsem měl jak kdybych sežral páníčkův olomouckej syreček a navrch přidal hrst rybiček.. No hrůza. Motal jsem se ještě doma a radši jsem to až do rána zalomil. Ráno mi páníčkové řekli, co nás čeká. Prý mám nataženou, nebo nějakou pochroumanou měkkou tkáň, takže máme nařízené minimálně 4 týdny klidu. Venčení jen na vodítku, doma být zavřený jen v jedné místnosti, eliminovat skákání, lítání, blbnutí... chápete to??? Eliminovat SKÁKÁNÍ a LÍTÁNÍ!!! A jak to mám asi jako vydržet!? 4 týdny!? Očistec... to už teda spíš peklo...tam by se mnou šili všichni čerti.

Snažíme se, chodíme ven častěji, ale krátce. Na vodítku, kolem sněhových závějí, po sněhu... aaaach.. je to tak těžké. Občas mě chytne rapl i na vodítku a prostě to zkusím... .rozeběhnu se... Poté následují komentáře páníčků o blbounech, pakách, bláznech a šílencích...ale chápete mě, že? Je to kdo skoho... :D  Prostě to musím zkusit! Máme za sebou první týden a už mi pomalu začíná hrabat. S paničkou aspoň zkoušíme nějaké nové triky, páníčkové mě hodně mazlí a věnují se mi.. ale co je to platné, kdy nesmím skákat, nesmíme se přetahovat, nesmím skoro nic kromě ležení...

No a teď druhá zpráva. Během toho rentgenu mi úplně náhodou zjistitli podezření na nějakou cystu (prý to může být ještě vývinem) v kosti, někde v zápěstí. Nijak mi to nevadí. Prý je potřeba to sledovat a v případě, že se to potvrdí a nijak nezlepší, čeká mě zřejmě operace. (jako preventivní opatření do budoucna) Takže jsme pozvaní za 2 měsíce na další rentgen, kde se dozvíme víc... Ach jo...to máme ale začátek roku že?

Tak mi všichni držte pesti, palce, packy, ať do dopadne dobře a jsem brzo zase fit. Teď budu pěkně dlouho bez cvičáku, bez vyštěkávání kapucína, bez lítání na louce... hmmm... jdu si dát piškotek a půjdu si lehnout.

Rozloučím se jednou pozitivní zprávou: po týdnu klidu už je ta packa mnohem lepší. Už v podstatě nekulhám...takže nám ten klid snad pomáhá...

Tak se mějte všichni krásně a léčení a trikům zdar!

Váš Badík

—————

Zpět