z Vltavského kraje


Poslední dny v ČR, má první opravdová výstava a návrat domů...

07.01.2014 18:18

Zdravím všechny už z mého domova,

poslední dobou jsem měl pocit, že už ani nevím kde vlastně bydlím, byli jsme stále na cestách a osobní věci mi byly odebírány na můj vkus až moc, tolik času v autě, že už jsem i já (to je co říct) projevoval jistou nechuť k cestování, ale vemu to pěkně popořadě...

V pátek po návratu z Vysočiny jsme se vydali na výlet na Ještěd, jak to dopadlo? Dopoledne jsme se stavili u babičky v Liberci na snídani a zůstali až přes oběd, počasí totiž nebylo do 11 hod. nic moc a pak už se nám nikam nechtělo, protože odpoledne už jsme museli být zase někde jinde, všichni 3 jsme si návštěvu užili a doslova využili k relaxaci a regeneraci. :) Prostě jsme usli. Páníčkové na gauči, já jsem kontroloval situaci z pod jídelního stolu... jak jinak, než se zavřenýma očima... Po obědě jsem se vylítal s nějakýma týpkama na louce a dohromady 2 cesty městem mě vyčerpaly tak, že jsem spal od půl páté až do deseti do večera v kuse. To, že jsem si občas nahlas chrápnul bych nerad zmiňoval, ale páníček trvá na tom, že to tu musí být...

V sobotu jsme vyjeli za taťkou a za mojí láskou Sthellou na návštěvu a ještě pro pár rad před mojí první výstavou. Dorazil i můj starý mladý známý Asberry Na3 a polobrácha Dax od Dabele... toho jsem potkal prvně a je ho už kus panečku...navíc prej bude dobrý plemeník, ale zatím teda ještě neví, že svoje umy musí uplatňovat na jíné než na taťku a Berryho. Já jsem mu úspěšně utíkal. A hlavně... já se viděl zase se Sthellinkou, a to pak nemám čas na nikoho jiného. Mám oči jen pro ni. A do svých her nikoho moc nepouštíme. Černoušci se skočili smočit do Jizery, čehož jsem se nezúčastnil, ale z louky jsem vylezl v opravdu výstavní kondici notně obalen blátem a bodláčky :). Pak mě zavřeli do auta (jooo zase) a sami šli do tepla na čajíček. Za tmy jsme vyrazili už do Brna, a zase jsem trávil noc někde jinde... Cestu páníček pořádně neznal, panička ani já taky ne, tak nás vedli na prvním úseku páníčci s Berrym, za což jim moc děkujeme...

Ráno jsme vyrazili na výstaviště, jen dodám, že jsme to tam jeli jen okouknout a prostě se zúčastnit bez jakéhokoli očekávání, protože jsem prej na svůj věk hodně moc drobnej. Neměli jsme tedy zbytečně velké oči.. ve třídě jsem byl nejmladší a navíc tomuto panu rozhodčímu se líbí echt mohutní pejsci... Nejprve jsme si vyzvedli katalog a obešli jsme si celý areál dokud nebyl plný, pak jsme našli náš kruh a vyzvedli číslo. Vedle nás už byli uvelebení na superpelíšku páníci s Berrym a doprovodem. Paníček se se mnou proběhl po modrém koberci a šlo nám to prý moc dobře oproti jiným a i starším účástníkům. Naše třída Psi-dorost šla na řadu jako první. Přihlášených bylo 8 pejsků, ale u Berryho jsem se dočetl, že nás bylo 7. Paníček od pana rozhodčího dostal pochvalu za předvedení a ukázku zubů (jsem ho nechtěl zklamat) a dostal jsem moc hezký posudek (více v sekci výstavy v záložce o mně) i když se mu úplně nezdál můj věk, no jo, ale já ještě vyrostu...mám přece po kom... takže celkově VN4. Nevim přesně co to znamená, ale páníčkové měli radost, že prý je to dobré... Takže velmi příjemné zakončení celé skoro měsíční dovolené v ČR. Než jsme odjeli zpět do Jablonce prošli jsme prodejce, dostali jsme vzorečky granulek - využiju jako pamlsek, nakoupili sušené dobroty a jiné potřeby...

V pondělí jsem byl opět sbalen, připoután do auta a jel jsem domů... kde to vlastně je? Dostal jsem pochvalu jak jsem hodný, ale 70km před domovem panička zjistila jak to dělám, že ani nedutám... vodítko, kterým jsem byl připoutáván bez újmy na stavu celou dobu co mám postroj, bylo na 3 kusy, dobrý ne? Dal jsem si záležet, abych to oddělil s co největší přesností a precizností.. Nepokládal jsem za nutné u toho vydávat ještě nějaké zvuky... což panička úplně neocenila... Jsem zvědav, co za systém vymyslí na příště... :) Když mě vyložili, hned jsem se rozpomněl, kde jsme... byl jsem tak radostí bez sebe a rozrušen, že jsem pokníkávál a když jsem pak spatřil svoji staronovou hračku na podlaze, tak jsem s ní, a po odhození za ní, běhal po bytě jak střelenej, poskakoval jsem jak kamzík a byl k neuklidnění, páníčkové se mi smáli... ale doma je prostě doma... Do pelechu jsem skákal bez přemlouvání sem a tam s efektivním smykem, až jsem si úplně rozhrabal deku, kterou mi tam panička upravila... Doma je prostě fajn..

Děkujeme paniččinýmu taťkovi za azyl, babičce v LBC za dokonalý servis a společnost, páníčkům Berryho za navigování a Kunštekovým za možnost opět příjemného posezení u nich, za realizaci příjemného setkání, udělené užitečné rady a celkově za velkou podporu.

A abych nezapomněl... Velké pozdravení posílám Sthellince!!! A taťkovi taky... za to, že se při naší návštěvě nehnul od mého páníčka...nebo to bylo obráceně?? No, je to jedno kdo se od koho nehnul...hlavně, že mi ho pohlídal...

Čechám zdar Baďouš.

—————

Zpět