z Vltavského kraje


Poslušně hlásím, že jsem zase zpět!

25.07.2014 19:59

Moc vás všechny zdravím!

Konečně jsem doma po dlouhé době a našel jsem čas něco sepsat. Bylo to náročných 14 dní, co jsem byl mimo, ale už jsem zase tady. A vrátil jsem se mentálně silnější, zocelenejší, odolnější... ale taky špinavější, hubenější a rozcuchanější.

Kdybych měl všechno popisovat, páníček by se nedopsal a vy byste zřejmě během čtení usli únavou. Tak to vezmu trochu hopem. Shrneme si to krátce, ale poctivě. Páníčkové vyrazili na dovolenou za sluncem a mořem a po vzájemné rodinné debatě jsme se dohodli, že zůstanu v Čechách ve vyhlášeném hotelu hovawartích odborníků. Páníčkové říkali, že by mě vzali rádi s sebou, když mi ale vysvětlili, jaké teploty tam panují a jaké mají v plánu cestování a poznávání ostrova, sám jsem uznal, že by moje účast na takové výpravě mohla být srovnatelná s pověstným testem mentální odolnosti šaolinských mnichů... a to je něco, co bych zřejmě nezvládl. Nemám rád vedro a cestování na skůtru mě neláká, protože preferuju uzavřené dopravní prostředky vzhledem k tomu, že v otevřených mi vlají uši a vítr mi přehnaně cuchá mou nagelovanou patku. Absolvovat něco takového po dobu 14 dní by pro mne bylo opravdu neúnosné. Sám jsem tedy navrhl, že počkám v bezpečí hotelu pro chlupáče. 

Takto jsem byl připraven k odjezdu:

Během jízdy jsem si trochu ve své pozorovatelně schrupnul:

 

Už při příjezdu k hotelu jsem cítil silné charisma tamějšího personálu a když jsem mou animátorku poté viděl osobně, moc se mi líbila. Až tak, že jsem s ní šel za bránu hotelu zcela nadšeně... brána se poté ovšem okamžitě zavřela a já se ani nestihl s páníčky rozloučit. Co se odehrávalo poté, tu raději nebudu rozebírat. Tu zkušenost bych přirovnal k pobytu Johna Ramba v thajském kláštěře. Nedávno jsem na ten film s páníčkem koukal a naprosto přesně to, se mi vybavilo. Ve zkratce bych tu jen napsal, že jsme cvičili, nacvičovali se mnou můj přechod do češtiny, který mne čeká a chodil jsem 4x denně ven. Ostatní zážitky a aktivity zůstanou již navždy za branou onoho hotelu - z rodinného mazánka jsem se stal hovawartím mužem...  Když páníčkové přijeli, byli překvapeni, že jsem zhubnul. Trenky co jsem skoro nedopnul jsou mi teď vetší a ozdobné pásky, co nosím kolem krku, jsou mi volnější než dřív. Již mi tedy byla naordinována pořádná strava s potřebnými doplňky, které jsem tam s sebou neměl (piškoty, sádlo, tvaroh..).

No, hned jak si mě vyzvedli, skočil jsem do auta a frčeli jsme domů. Byl jsem moc rád, že jsem zase ve své základně a s páníčky. Okamžitě jsem to zalomil a v hlavě si tříbil všechny zážitky. Ten den už toho se mnou moc nebylo. Přijeli jsme domů, přívítali jsme se s Dustym, trochu zablbli a pak už jsem šel spát.

Hned druhý den jsem ovšem ráno budil páníčky již v 6:00 s tím, že už je venku vidět a měli bychom tedy spolu jít řádit. Páníčkové to kupodivu nevítali s nadšením a schovávali se přede mnou pod peřiny. Byl jsem ochotný to tolerovat 40 minut a pak už páníček vstal a šli jsme konečně ven. Venku jsem se utvrdil v tom, že jsme opravdu doma a oslavil jsem to dlouhou sérií intenzivních sprintů po zahradě. Asi 2x mi v zatáčce podklouzl kompletně celý podvozek a já dobržďoval v poloze na boku...což mi nevadilo, okamžitě jsem skočil na všechny 4 a pokračoval dál. Pak už bylo všechno fajn. Jen jsem byl ten den zas dost sám doma, protože páníčkové toho měli moc. Dokonce na mě jednou dost vyzráli, protože jsem neuhlídal jejich přijezd. Finta byla v tom, že vyměnili naši plechovou boudu na čtyřech kolech a ta nová dělá jinej zvuk... Teď už ji zase bezpečně poznám. V té nové je víc místa a já mám vzadu mnohem víc šancí na sledování situace. Cestou do Německa jsem tedy páníčkovi zezadu navigoval a dával větší pozor na cestu...

Po příjezdu domů jsme ještě tak tak stihli hodinu agilit! Měl jsem takovou radost, že zas všechny vidím, že jsem nepokládal za nutné se věnovat intenzivně tréninku. Panička říkala, že jsem na zabití, ale byli jsme všichni šťastní, že jsem zase spolu, doma a ve škole. Pak ještě trochu do lesa a spát.

Dnes jsem samou radostí spal dlouho a vydatně... Ráno mě vzbudil až páníčkův budík. Celý dnešní den se už nesl ve znamení našich dlouhých procházek lesem, klacíčkování a bylo fajn. Po vydatné večeři mohu směle konstatovat, že se opět vracím to pozice domácího mazánka. Na přechod v hovawartího muže mám ještě trochu času... hodně času... vlastně k tomu možná nikdy nedospěju...

Závěrem bych jen chtěl dodat, že můj pobyt v hotelu byl bezva. Nerad bych, aby to budilo dojem, že jsem si to neužil. Právě naopak. Páníček říkal, že to prý bylo podobné, jako když byl on na dětském táboře. Když si pro něj přijeli, taky ho nepoznali. Já jsem se tam měl fajn, jen jsem nebyl jedinným chlupáčem, který tam byl, takže jsem logicky musel občas využívat svých mentálních schopností včetně fyzické převahy a taktiky přežití v extrémních podmínkách. Zkušenost, která se hodí v životě každému z nás. Je ovšem skvělé být zase doma ve svém pelechu a na noc dostat pohlazení a tyčinku na zuby...

Mějte se všichni skvěle, přede mnou je další akce - týdenní tábor hovawartů! Tentokrát s páníčkama, Vlaďkou, taťkou a jeho páníčkama... Bude to paráda!

Opět se ozvu.

Pá, Badík.

PS: Koukal jsem, že počet 2000 návštěvníků je již výrazně překonán. Jubilant se opět neozval... Pokud víte kdo to je, ozvěte se, cena vás nemine. Cenou bude pravděpodobně to, že mě budete moci 15 minut drbat na břiše... a na zadku... Ale ještě to není jisté. Záleží odkud onen oceněný bude.. Např. do Číny se mi jet nechce... Mimochodem, z Číny mám pravidelnou návštěvnost... nechápu, kdo to tam čte, když tu není čínsky ani řádek.. Tak snad tedy pro onoho čitatele: 感謝您閱讀我的網站

 

—————

Zpět