z Vltavského kraje


Sobota, neděle... nové zážitky

10.11.2013 17:39

Sajonara všem,

hlásím se opět s novinkami. Víkendy patří k mým oblíbeným částem týdne.. Potvrdilo se to i tentokrát. V sobotu jsem byl ve školce.. zase po dlouhé době - dvou týdnech. Docela mě překvapilo, že ač nejsem nestarší, už tam patřím k těm největším... Dost to upevnilo nejen pozici ve vedení mého gangu, ale především jsem se dostal i do širšího vedení celého předsednictva školky.. Chopil jsem se toho se ctí a trochu usměrňoval ty nevychovanější a oprsklejší kolegy. Dal jsem si záležet na tom, aby mé lekce byly dostatečně zapamatovatelné, proto jsem v jednom případě přistoupil i k taťkově metodě boje - zasedávání. Použil jsem to na jednoho oprsklého boxera, jménem Boxer (jak barvité..:-)).. a dobře to zabralo.. Ještě jsem pak rovnal pár dalších šarvátek a s mým kamošem - prckem Mirou, jsme blbli tak, až jsem přišel o další dva zuby... Tekla ze mě krev tak, až jsem Miru zašpinil. Jeho panička byla trošku vykulená a bála se, jestli jsem ho nějak nepokousal.. jááá?? jáá?? než já bych Miru kousnul, to bych dřív začal chodit po zadních jak páníčkové... Jinak byla školka dobrá.. procvičovala se opět poslušnost, chození u páníčků, atd... Vzhledem k mému postavení jsem se už moc nechtěl zabývat takovou rutinou a chvilkama jsem stávkoval. Ale nebylo to tak zlý, jak mi páníček řekl..docela mi dal sodu.. Jinak byla školka dobrá. Už jsem se těšil. Nevím, jak dlouho mě ty zuby budou ještě padat. Ne, že by mi to nějak vadilo.. Sice se mi hůr mluví, ale jinak dobrý. Spíš se trošku bojim, aby mě to neomezovalo v jídle.. Protože kdybych nemohl jíst, tak to by bylo opravdu hoodně zlý..

Neděle začala velmi příjemě. Dostal jsem totiž k snídani tvaroh s piškotama..sice to byla malá porce, ale bylo to moooc dobrý...to já rád. Nadšení mě ovšem přešlo, když pak už delší dobu nepřišlo nic...vůbec žádný jídlo...šílený...myslel jsem, že začnu ze zoufalství okusovat vlastní nohy... Zvlášť, když si páníčci pochutnávali na lososovi k obědu a já dostal prdlajs.. Záhy jsem ovšem pochopil, proč celé to "trápení". Po obědě se totiž šlo ven. Na okraji lesa se nám ztratil páníček a já nevěděl kde je. Trochu mě to rozladilo..do toho ten prázdnej žaludek..no uznejte, že to bylo šílený.. Po chvíli už jsme ovšem dorazili na louku, kde stál i páníček a.... a..... a cítil jsem neuvěřitelně lahodnou vůni mého oblíbeného mlsání... vonělo to tak, že jsem se k tomu chtěl hned rozběhnout.. jenže my se ještě fotili...to bylo furt sedni, lehni, ke mě, koukej, sem, tam..už jsem z toho byl nervózní.. hladovej pupek, ta vůně a pořád něco šaškovat... chápete mě, že jo? Pak už mě přivedli k tomu lahodnému prostoru a zaznělo to, na co jsem už stejně čekal.. STOPA! No, nemuseli mě přemlouvat.. zabořil jsem čumák do země a jel jak smyslů zbavenej. Držel jsem se hranic čtverce a vysbírával mlsky. Tohle mě opravdu moc baví! Po stopování jsme šli ještě na dlouho do lesa, kde jsme blbli a lítali. Dneska byl super den!

Tak se všichni mějte, já to jdu zalomit..

Komentář páníčka:

Badík nás o víkendu ohromně překvapil. Dříve patřil k těm, co si lehali na záda, když na ně doráželi i menší psi. Byl to spíš takovej submisivnější dobrák. Tentokrát se ale všechno změnilo. V sobotní školce opravdu převzal roli vychovatele. Nevíme proč.. jestli tím, že vyrostl, nebo tím, že se v minulých víkendech potkal se staršími psy a taťkou, kteří mu dali trochu školu, nebo jestli to má prostě v sobě, ale ohromě nás překvapil. Onen zmíněný boxer byl o něco mladší, drzý a poměrně divoký. Pustil se trochu do Baďouše, který se zachoval naprosto skvěle. Neustále ho usměrňoval, rovnal a dával mu najevo, že se má uklidnit. Všechno trpělivě a neagresivně... nevěřil jsem vlastním očím. Kde je ten moula, co si vždycky lehnul na záda..? :-) Tentokrát se sám dostal do pozice, kdy zasedává výrostky.. :-) Když vyklidnil boxera, vrhnul se ještě do dvou šarvátek, kde účastníky opět trochu porovnal.. Jen jednou se trochu rozčílil, když takováhle lekce vyústila k ostřejší výměně názorů.. Každopádně opravdu patří k největším (i když má ještě před sebou pár centimetrů) a moc nás překvapilo, jak si suveréně a vyklidněně počínal.

V něděli jsme vytáhli Baďouše na stopování. Snažíme se navázat na minulý týden, kdy jsme to porvé zkusili u jeho taťky. Byl jsem dost překvapenej z toho, na jakou dálku to Baďous cítil. Byl opravdu hodně neklidný, i když jsme od pachového čtverce byli dobrých 25m. Když jsme s ním vyrazili ke stopě, byl jak smyslu zbavený. Naprosto neomylně našel počátek stopy, která ho dovedla až do čtverce, ve kterém pak intenzivně celou dobu "luxoval". Ze čtverce se vychýlil lehce jen 2x.

Máme z něj opravdu velkou radost.

 

 

—————

Zpět