z Vltavského kraje


Víkend jako řemen! Hovawartí školka.

07.10.2013 20:30

Minulý víkend byl opět jeden z těch náročných. Náročných, ale báječných. Ve čtvrtek bylo něco jinak než ve čtvrtky bývá. Dvounozí si nahoře přispali a pak začli chaoticky lítat po bytě, bylo mi to vcelku jedno a jen jsem mlčky přihlížel a smál se jim.. Ovšem jen do doby, než se mi začaly ztrácet hračky, pelíšek (rozuměj deka), a pak i misky... Úplným vrcholem bylo, když se mi 2x ztratil i páníček... to už jsem teda okomentoval. Nebude mi takhle courat, smečka je smečka a má být přece pohromadě. Nakonec jsme odešli všichni a nasedli do naší bílé boudy a jeli na výlet do ČR. Těšil jsem tak moc, že jsem nehodlal celou cestu spát..  Plán byl: sledovat cestu a občas si hrát s hračkou… Reálně to dopadlo tak, že si pamatuju jen rozjezd, 2x zastávku na čůrání a pak už jen příjezd… Holt, ne vždy vyjdou všechny plány... Po 6 hodinách jsme dorazili do Jablonce, do čumáku se mi dostal nesnesitelně studenej vítr a s ním spoustu vůní lákajících k bližšímu prozkoumání.. rázem se ze mě stal tažnej pes, což pánící nepřijali s nadšením.. Nechápu co se diví po takovém chrupanci po cestě. Pak jim to konečně došlo a nechali mě se trochu vylítat na pláži.

Aniž jsem se nadál, už jsem seděl zase v bílé boudě na 4 packá... eee totiž kolech a jel se podívat na člověčí štěňata do Liberce...to bylo fajnový. Hanička se ke mně měla hned od začátku až do konce a dávala mi pořád něco dobrýho, co jí podstrkávala panička. Jituška ze mě měla trochu respekt, ale nakonec si mě taky oňufala. Panička měla strach, abych tam holkám nesněd nebo nerozkousal hračky, ale odolal jsem rošťáckým úmyslům a ukázal, že se na návštěvách umím chovat. No dobře no... něco jsem shodil, ale panička byla ujištěna, že prej "v pohodě".

Pak jsme jeli zase "domů" do Jablonce. Ještě jsme se stavili pro poštu v bytě, kde dřív páníci bydleli, než si mě vzali.. V tom bytě teď bydlí pololabradorka-asi 2 a půl měsíce stará... lidi, ta vám byla mrzutá a pěkně vzteklá, když páníci chtěli, abychom se očuchali.... tak jsem se s ní moc nemazal, a taky ji řek něco pěkně od plic, co si za rámeček nedá. Mrňucha jedna vzteklá...To je mi vychování... Pak už jsme konečně dorazili domů, kde jsem již bez váhání vletěl do tý plechový boudy co jezdí v baráku nahoru a dolu, a pak do bytu, kde už jsem všechno znal z minula.. Cítil jsem se tudíž již jako doma, což jsem stvrdil malým blinknutím v obýváku na koberci.. Těm, kdo teď kroutí hlavou, bych doporučil strčit do tlamy větší kus nerozkousaný kosti a v zápalu žravosti ho polknout… pak se uvidí, kdo nedopadne jako já..

No, večer bylo zase spaní s páníčkama v jedný místnosti, což si strašně užívám, protože miluju budit páníčka tak, že se napiju a pak k němu vlítnu a dám mu, ještě mokrýma fousama, pořádnýho hubana..


V pátek jsme se probudili opět do chladného rána, ale alespoň nepršelo a já mohl řádit venku. Páníček měl dopo nějaké zařizování. Já párkrát obtiskl nos na dveře od balkóna a pak mě tam pustili... 7 pater je 7 pater... trochu se mi zamotala z toho hlava, ale pak se mi tam zalíbilo...

byla to nádhera... trochu jsem si zahradničil...

....pak jsem si ovšem všiml...

že tam jsou paparazzi, tak jsem se jim nastavil...

Pak jsme šli s paničkou ven, házela mi míček... lítalo se venku u přehrady, kde jsem potkal super kámoše – Mufa.. Je mu rok, je stejně velkej jako já a na sobě má třásně jak koberec u dědy v bytě.. Lítali jsme venku a blbli jak diví, , že jsme vypadali jako jedna chlupatá koule až jsme se najednou ocitli ve vodě..

Naštěstí už to pro mě nebyl nový zážitek…zato to byl studený zážitek.. znova už to asi radši dělat nebudu.. Můfa byl hrozně rychlej a když jsem mu nestačil, tak jsem mu nadbíhal a věšel se mu na zadek... Po obědě, kde jsem si na chvilinku dáchnul...

..mě nechali zavřeného samotného v autě, aby si nakoupili... měli strach, abych to zvládnul, ale nechápu proč... vždyť na tom přece nic není!!!
Odpoledne už jsme zase někam jeli... a to...za taťkou! Opět jsem se tak strašně nemohl dočkat, až jsem okamžitě usnul. Po vystoupení z auta jsem byl ovšem trochu v šoku. Taťka má hned u domu krááásnou louku..

a hlavně…hlavně je taťka pořádnej chlapák.. Kdybyste ho viděli.. a ty jeho chlupy.. proti němu jsem ještě krátkosrstej špunt..

Jinak to bylo super. Taťka se mi věnoval a blbnul se mnou.. Dostal jsem i příležitost si vyzkoušet pár útoků…

Které byly většinou okamžitě odraženy…

Bylo mi dokonce ctí, zakusit taťkovu bojovou techniku, kdy jsem byl nemilosrdně a nekompromisně zasednut.. a řeknu vám… funguje to…

Byla tam ještě taťkova kámoška Sthella, ale ta byla moc hrrr… nešetřila mě ani trošku, až jsem z toho měl stažený půlky.. Sice znám techniky stínového boje, včetně základů techniky neviditelnosti, ale na Sthellinku neplatilo nic… Dávala mi do těla tak moc, že ji radši poslali zpátky do jejího baráku.

Taťkovi páníčkové jsou moc bezva. Dostal jsem od nich hračku, páníčkové si povídali a já jsem to na chvilenku zalomil.. Zaslechl jsem přitom, že taťka i Sthelinka dělali o víkendu zkoušky… Pokud vás zajímá jak dopadli (což by vás zajímat mělo… najdete to zde). Velmi srdečně oběma gratuluji.. taťkovi o to víc, že mi opět o kousek zvedl laťku a nasadil další závažíčko mého pomyslného rodinněho břéměte následovníka.. :-)

Kompletní fotogalerii mojí návštěvy u taťky najdete tady.

Pak už se jelo k paniččině babičce, kde jsme měli přespat. Cesta již byla za tmy, proto jsem se nenamáhal nějakým dlouhý sledováním cesty a opět si pamatuju již jen příjezd na místo určení.

Zase bylo hodně mazlení, byla tam zahrada.. bylo to prima.. Večer jsem si všichni povídali (aktivně jsem se zapojil do diskuze několika psíma anedoktama) a pak šli spát.. Bylo důležité se dobře vyspat na druhý den.. Konala se titož Hovawartí školka!

Byla to skvěla kace. Dle očekávání... Sešlo se nás tak 7 podobně "starých" kámošů a kámošek. Byl jsem benjamínek celého klání, což mne ovšem nesrazilo sebevědomí ani o kousínek.. :-) Všichni tam byli moc fajn. Hned na začátku jsem se přimotal do sourozenecké přátelské šarvátky bandy z Na3.. Chvilkama mi přišlo, že nikdo neví, do kterýho týmu vlastně patří.. Jelo to hlava nehlava..

No pak už došlo na výcvik.. Procvičovalo se všechno...úplně všechno.. Přivolání, sedání, lehání, chůze u nohy... no prostě hodně. Každej šel povinně ukázat co umí, a byl u toho kontrolován člověčím dozorem.. Dal jsem do toho prostě všechno... cítil jsem, že teď se to tak nějak hodí..

Všem nám to šlo dobře..  bylo vidět, že se všichni baví, snaží a byli chváleni... Řekl bych, že z nás roste poměrně obstojná generace chlupatých parťáků..

Pak se přešlo na těžší kalibr.. Probíhalo se tunelem, chodilo po kladině, přez houpačku, přebíhalo Á-čko.. všechno, kromě tunelu, bylo pro mě nové... všechno jsem dělal poprvé.. Z páníčka jsem ale cítil, že je v klidu a užívá si to..tak jsem se uvolnil taky a šlo nám to skvěle.. Byli jsme parťáci.. Já ho vedl a on mě ládoval pamlskama.. takže sehranej pár...

Sumasumárum:

- sedání, lehání : byl jsem zhodnocen jako "kejďák".. prý se při sednutí a lehnutí "rozkydnu".. nevím co to znamená, ale páníčkové už mě trénují, abych seděl s packama symetricky a lehání, aby bylo stejně.. Ne, abych si podseknul prd...zadek.. No, snažím se jim vyhovět.. ale rozkydnout se..tomu se stejně nic nevyrovná..

- chůze u nohy : v tom jsem dobrej... to, co má páníček v ruce je tak lákavý, že jdu na něj nalepenej jak samolepka a můžu si hlavu zvrátit.. dostali jsme pochavlu..

- tunel : rutina.. dal jsem ho dvakrát.. pak už to prý stačilo..

- kladina : poprvé v životě a hned s pochvalou jako hrom.. páníčkové mi začali říkat Věra Čáslavská.. sice nevím kdo to je, ale asi byla na kladině stejně dobrá jako já..

- houpačka : opět jsem si jí dal 2x... celkem pohodová věc.. opět jsem dostal pochvalu..

- Á-čko : jak jinak.. zase jsem si to dal 2x.. Já vim.. jsem vejtaha.. ale proč se nepochválit, když jsem to tak hezky zmáknul..

- Panička si odvezla bodnutí od vosy... kdybych to věděl, zakročil bych a té vose zlomil vaz, ještě než by stihla vysunout to žihadlo..

- Ztratil jsem tam dva zuby... Lehce přisuzuji vinu bandě Na3, která mě náháněla, když jsem ukořistil plyšového, ale o to víc obrovskýho a zabijáckýho mývala... Nakonec se o něj strhla slušná bitka, při které jsem zřejmě přišle o dva, již notně povolené, zuby..

No.. po tomhle všem už jsem začínal bejt poměrně unavenej.. Ovšm jelo se dál. Na řadu přišel nácvik pobíhání v kruhu.. proč, na to se mě neptejte... dělal jsem jen co mi řekli.. Pobíhalo se, pak zaslavilo, zase pobíhalo.. Hlavně, že se furt sypalo něco dobrýho..

No a pak konečně odpočinek.. Ukazovali tam páníčkům příklad naší občanky, co tam všechno má být, atd... já si konečně natáhl ráfky a využil chvilky se s páníčkem pořádně pomuchlat..

No, pak už vše nabralo rychlej spád.. Kontrola chrupu..to jsem už neprotestoval jako obvykle... ukázal jsem všechny zuby bez keců.. a pak ke mě ještě přišli s takovým nevim čim... páníček mi řekl ať si stoupnu, tak jsem si stoupnul, přiložili mi to na záda a řekli, že mám 47cm.. jsem nějakej vysokej... skoro jako táta.. :-) Takže se zřejmě jednalo o měřidlo výšky... neměl jsem s tim problém.. kdyby mi chtěli změřit hlavu, nechal bych se taky.. Pak přišla zase pochvala a... pak už konečně zasloužený kóma v autě... Jak já byl utahanej...

Po chvíli mě ovšem opět vzbudili, ať se jdu podívat na starší kolegy. Těch se tak taky sešlo dost, tak jsem všichni prckové koukali na nácvik bonitace - to mě prý čeká, ale co to je, vám neřeknu..páč to nevím... No a pak ještě dělali obrany... to jsem docela koukal..jen mě z toho bolely zuby, aniž bych to zkusil... dokonce i někteří z mojí skupiny to tam zkoušeli... to jsem si teda ještě nechal ujít.. Páníčkové říkali, že podle toho co předvádím doma, bych s tim do budoucna neměl mít problémy.. pokud tím mysleli mou pravidelnou bitku s hadrem, tak jim musím dát za pravdu..

No, tím jsme celou akci ukončili, dali muchlovačku s paničkou...

...a jeli domů. Pak odpadl totálně páníček... Bylo mu špatně a chytla ho bolest hlavy, tak zalezl do pelechu a spal.. Já ho chvilku hlídal (se zavřenýma očima), dokud nepřišla panička a nevzala mě do restaurace... Tam jsem se choval slušně, jak je mým standardem a po návratu domů jsem olíznul páníčka, aby věděl, že jsem na něj celou dobu myslel..

A poté se šlo spát..

Kompletní fotogalerii hovawartí školky najdete tady.

V neděli se jelo za mamkou! Tak strašně jsem se na ní a její páníčky těšil..že jsem se na to cestou opět vyspal.. Asi nemusím popisovat, co se po příjezdu dělo.. Vítání, radost, muchlovačky.... všechny jsem strašně rád viděl..všechno jsem tam poznal...

Mamka, ani její páníčkové se nezměnili. Všichni jsou pořád strašně hodní.. jen ta mamka..ta mi dala lekci. Trochu jsem se zalekl jak mi dávala najevo abych poslouchal, ale rychle jsem se přizpůsobil.. Lítali jsme venku, byli jsme se pořádně projít a udělali spoustu fotek.. Hrál jsem si s hračkama, se všema páníčkama... dostal jsem dokonce něco, co jsem ještě neznal - termix.. chtěl jsem ho sníst i s vaničkou, ale prý se to nejí...

Venku jsem udělali dvě dlouhý procházky. Mamka poslouchá jako hodinky.. dokonce mi ukázala své horolezeckké sklony..vyskočila na skálu tak vysoko, že jsem tam ani nedohlídnul.. A nakonec si se mnou taky udělala krásný fotky..

Bylo mi tam krásně...

... ale ke konci už jsem byl strašně unavenej... Takže nadešel čas se rozloučit a frčet definitivně domů... Jiště je vám již všem jasné, že si opět pamatuji jen loučení... pak jednu zastávku na čůrání... a pak už jen příjezd.. Večer se ještě vybalovalo.. neměl jsem už ani moc sil pomáhat.. jen jsem si trochu kousnul do krabic a pak jsem zalezl do pelechu, dostal rybičku na dorbou noc a až ráno mě vzbudil páníček.. Ten víkend byl tak náročnej, že jsem ani na ranní venčení neměl sílu.. Udělal jsem co bylo potřeba a mazal zpátky do pelechu... Ráno měl až páníček strach, jestli je se mnou všechno v pořádku, protože jsem neasistoval u oblíkání, nemotal se pod nohama a jen jsem kontroloval situaci po očku z pelechu..byl jsem opravdu grogy... a nabíral sílu na odpoledne... ale to už je zas jiný příběh..

Kompletní fotogalerii návštevy mamky najdete tady.

Děkuji všem, co jsem o víkendu viděl. Mám vás moc rád a bylo to úžasné! Těším se na příště!

Váš Badík.

 

 

—————

Zpět


Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.