z Vltavského kraje


Víkend plný rekordů....

12.01.2014 20:33

Sajonara!

Dnes se vám hlásím ještě na konci víkendu, abych vám všechno ještě "za čerstva" vyslepičil.. Tenhle víkend byl jedním slovem fantastický. Zažil jsem toho strašně moc a zároveň jsem si zaznamenal a prožil několik rekordních situací...

Vše začlo již brzy v pátek, kdy páníček přišel podezřele brzy z práce domů.. Ležel jsem na podlaze a pozoroval paničku a absolutně páníčka nečekal.. Dokážete si tedy určitě představit to překvapení, když stál najednou vedle mě.. až jsem se úplně leknul. No, v pátek jsme tedy frčeli do Čech.. Předem mi samozřejmě nikdo nic neřekl... mně se obecně toho moc neřekne předem.. a najednou jsem v autě a jedeme a jedeme...řeknu vám, už toho auta za poslední dobu začínám mít docela dost.. Páníčkové ovšem vědí jak na mě a vždycky do toho auta skočím sám.. i když vlastně někdy úplně nechci....

No.. cesta to byla dlouhá a náročná.. Páníček to ale zmáknul, samozřejmě za mé velké podpory.. již jsem se naučil páníčkovi mohutně dýchat za krk, když točí tím kolem co drží v packách... On mi sice vždycky říká, že je to hrozný, ale z tónu jeho hlasu poznám, že mu to vyhovuje..proto to rád dělám. Ubytováni jsme byli v pokoji bez TV, a protože tedy neběžel žádný z mých oblíbených akčních filmů, rozhodla se panička, že si trochu zablbneme... Nakonec to dopadlo tak, jak vidíte na prvním videu pod článkem.. Ze začátku je tam tma, ale vydržte.. pointy se dočkáte.. zapněte si k tomu taky zvuk. Moc mě to bavilo..tak moc, že jsem to pak ještě dělal i bez povelu... což páníček nenesl dobře, protože si chtěl něco číst.. :-)

A druhý den přišlo první překvapení.. Ocitli jsme se na Hovawartí školce! To byla taková paráda! Byl tam Berry a pak i Lenka s Cyrilem a nakonec i taťka a Sthellinka.. Krásnej den to byl.. Vylítal jsem se, zablbnul jsem si a vyzkoušel jsem si něco nového.. obrany. Nikdy dřív jsem to nedělal, tak jsem se trochu divil, proč mi navlíkají postroj, když nejsem v autě.... Záhy mi to ovšem došlo a musím uznat, že mě to moc bavilo. No..mrkněte se na druhé video pod článkem.. Myslím, že jsme si to s páníčkem užili..

Školka byla báječná a utekla jako voda. Potkal jsem tam mnoho nových tváří, na které se už těším na příště... Pak ale opět nadešel čas skočit do auta a frčet dál.. Tentokrát jsme nabrali směr Norimberk. Netušil jsem proč a ani jsem to moc neřešil. Vezl jsem si s sebou mnoho zážitků, spoustu dobrot u páníčků v taškách a nečekaně, také dost bláta na hlavě, v tlapkách, za ušima, na pupku.. no prostě všude.. Panička pak na mě ještě po příjezdu vletěla s tím, že mě musí uvést do "použitelného a prezentovatelného stavu". Netušil jsem proč, ale kartáčování, sprchování pacek, hlazení a česání mám rád... tudíž jsem to neřešil a držel... Ubytování bylo fajn, uvelebil jsem se na podlaze a zalomil to.. resp., hlídal jsem se zavřenýma očima, tak jak to umím nejlépe... Páníček se trochu smál, ale jen do časného rána, kdy jsem upozoňoval na každý pohyb na chodbě.. To už jsem cítil, že páníčkovi nejen že není do smíchu, ale trochu snad i do pláče.. Ještě za tmy totiž pravidelně vstával s přípomínkama ať neštěkám..a protože mě v té tmě neviděl, neustálě mě posílal na místo..jen do chvíle než zjistil, že já ležím, hlídám a ohlašuji pohyb v leže z mého pelechu... poté už páníček nevstával a mluvil na mě ze svého pelechu... takže jsme si povídali v leže.. příjemné...

No a ráno to přišlo.. První rekordní zápis. Zúčastnili jsme se výstavy v Norimberku. Výstavy mezinárodní.. Akce to prý byla dvoudenní a zúčastnilo se jí rekordních 3445 pejsků z 25zemí světa!! Byl jsme tedy jedním z nich, co je již samo o sobě rekord! Už od rána bylo prostě plno.. všude.. psi, lidi, hluk, vůně.. byl to záhul.. i pro páníčky. Náš kruh jsme našli rychle a čekali na začátek. Nejdřív šli veteráni a pak my.. tedy my.. to byl můj druhý rekord... šel jsem jenom já.. byl jsem ve své skupině "sekáčů a hezounů" sám... Kruh byl tedy jen můj a páníčka, a tak jsem se rozhodl, že si ho náležitě užiju.. Paní porotkyně byla moc milá a hodná, tak to bylo fajn... Ošahala mě (což mě už nijak extra nepřekvapuje) a pak se vrhla na zuby... a to bylo nečekané.. Jsem zvyklej na zevrubnější kontrolu, tato paní se však do mých zubů zřejmě zamilovala a rozhodla se udělat velmi detailní kontrolu mého chrupu.. měla v mojí puse snad obě svoje tlapky... bylo to nekonečné.. ale páníčka jsem měl za zády a poslouchal jeho chválení, takže jsem držel až do konce.. a nakonec byl od obou hodně pochválený.. ještě teď mě trochu bolej koutky.. ženská jedna... safra.. No a pak došlo na šahání..no víte na co... a několik proběhnutí v kruhu dokola, napříč atd... to už mě tak bavilo, že jsem se trochu nechal unést a lehce si kousnul do vodítka... z radosti.. Abych to neprotahoval.. Výsledek je jasný..svou třídu jsem vyhrál.. o to nám ani tak nešlo, důležitý byl posudek..a ten byl nakonec dobrý. Paní porotkyni jsem se asi líbil a shrnula můj posudek v podstatě tak, že jsem hezounek s ustřelenýma keckama.. ten vzrůst ale doženu..musím..safra, mám přeci po kom! C.I.E. a modelka, z toho musí vzejít fešák s odpovídajícíma proporcema...! :-D

To se ovšem dostávám k dalšímu rekordu. Abych se dozvěděl posudek, musel jsem čekat celou výstavu.. tedy několik hodin v hluku, vůních, na tvrdé podlaze... ještě, že páníčkové byli se mnou...pořád se mnou.. zvládl jsem to, jak nejlíp jsem uměl. Pořád se kolem motali Leonbergři, lidi, jiní Hovawarti, lidská šťěňata... byla to síla... Na začátku nám totiž sebrali mou občanku (PP) a po mém výkonu v kruhu řekli páníčkovi, že ji dostanu zpět až na úplném konci... Po několika (6) hodinách jsme se konečně dobrali konce a dostali jsme ji i s posudkem a zápisem.. a jdeme k dalšímu rekordu.. tentokrát novému a osobnímu.. dostal jsem...

POHÁR!!! Krásnej.. můj první.. a možná i poslední.. :-) Páníčkové tomu říkají pohár..nevím proč.. pro mě je to miska s pokličkou.. ze který se nedá pořádně jíst, ani pít, protože je hrozně malá..tak ať si to klidně nechaj...

Poté už následovala cesta domů..konečně.. řeknu vám, za celej den jsem se v tý hale nevyspal.. když jsme tedy konečně vyšli ven, byl jsem nejšťastnější pes.. Do auta jsem skočil sám..bez motivace a přemlouvání..miluju auto... Obratem jsem dostal za odměnu spoustu dobrot a jelo se..

A teď už jsem konečně zase doma... páníček píše shrnutí dne a já čekám, abych mu to opravil a případně zkorigoval... čekám, až to dopíše.. na chvilku jsem zavřel očka s tím, že budu jen poslouchat, jak klepe do klávesnice...

A zakončíme to shrnutím našich rekordů:

- výstava 3445 psů z 25 zemí

- od pátka 13:00 do neděle 19:00 najeto 1770 km

- účast na soutěži jako jedinný soutěžící

- vítezství a zisk poháru

- první nácvik obran

- první konverzace s páníčkém tak, že jsme oba mluvili v leže, každý ve svém pelechu

Mějte se všichni krásně!! A děkuji všem..všem vám, co jsem poznal na školce, taky taťkovi, Sthelince, Lence a Cyrilovi...všechny vás mám strašně rád!

 

Berošššíííííííí...já tě zakousnuuuu.... :-D

Pááá příště!

Badík

PS: Tady fotky ze školky... a tady z Norimberku...

—————

Zpět