z Vltavského kraje


Víkend v ČR

29.10.2013 21:02

Haf všichni,
možná se zdá, že stránky zanedbávám a nemám čas průběžně doplňovat novinky z mého života, ale to není pravda... to jen moje služebnictvo nějak nestíhá plnit moje úkoly. Takže, co je tedy nového, kromě úpravy vzhledu stránek?
Nejprve se musím pochlubit, že máme složenou první zkoušku... nevěříte, že jsem v mých 18 týdnech složil zkoušku? No dobrá, já ne, ale páníček jo. V pátek si odskočil na veterinu a předved tam to, co jsem ho JÁ naučil :) A zřejmně jsem dobrý učitel, protože měl jen jednu malou chybku a dostal "Hundeführerschein" (Řidičák na psa). Takže od pátka už moji páníčkové splňují veškěré podmínky, aby mě mohli mít.

A teď ke mně... co se událo? No.. Pořád slýchám, že už se začínám pěkně vybarvovat  (prej to ovšem nemá co dělat s mýmy znáčky) a klackovatět. No jo však taky podle hovawartí knížky už přestávám být štěňátko. A jak se to projevuje? No třeba, že už se odvažuju poměrně vzdalovat od páníčků v lese, když na mě zavolají, tak letím jako blázen k nim, ale když vyhodnotím situaci jako "všechno je OKey" tak se zastavím a klidně si čmuchám a jdu si kam chci. Jenže páníčkům se to teda nelíbí a nutí mě přijít za každou cenu. A protože jsem dobrák od kosti, tak teda příjdu no... Říkají, že mám svou hlavu, a když nechci tak nechci, ale když chci, tak je to koncert. Chci (skoro) pokaždý, když z toho něco kápne, chci pokaždý, když jsme doma sami a cvičíme, chci pokaždý, když o nic nejde...:-) Taky už mi páníčkové říkají, že prej začínám hlídat... no to se ví, kdo by si nechal vzít zdroj rybiček, drštěk a jiných dobrot, že jo? Minulý týden v lese se mi nezdál nějakej týpek s nějakou ženskou, tak jsem začínal běhat a u toho poblafávat (rozuměj hrozit), ale páníci se mi smáli...že prej blafu jak ucpanej vejfuk od velorexu....a to se mě trochu (no trochu víc) dotklo, takže od té doby už štěkám pěkně mohutně a nahlas (s kadencí ruského samopalu vzor T24), a to především, když se mi něco nezdá... v lese, doma a i doma v ČR-kde mě od těch divných lidí dělí třeba i 8 pater, ale jistota je jistota, jen ať vědí s kým mají tu čest.

V pátek mi zase sebrali všechny hračky, deku, misky... už jsem tušil, že jedem na výlet a taky že jo. S jednou zastávkou jsme dorazili k babičce do Liberce, trochu se pomazlit, a pak domů do Jablonce. V sobotu jsme šli volit... no dobře, já ne, ale aspoň jsem byl páníčkům podporou a doporučil jsem jim volit stranu gangu sulcáků, kterému předsedám ve školce... a pak jsme jeli do Mladé Boleslavi. Tam jsem osobně zkontroloval průběh agilit (celkem jim to šlo), které se tam konaly, očíhnul jsem svod mladých a bonitaci (rutinní záležitost plná pubertálních hormonů a nervózních páníčků), vyzkoušel si běhat v kruhu (dělat to ještě 5 minut navíc, budu chodit do zatáčky), ukázal jsem že střelby se nebojím (popravdě, ani jsem nepostřehl, že něco střílelo...), natrénoval klidový stav při průjezdu vlaku (tady jsem zpočátku trochu znejistěl..myslel jsem si, že ta velká a hlučná krabice řvoucí jak vzteklej, zmutovanej trpasličí pinč, jede přímo na mě... má obava se ovšem nepotvrdila a tudíž jsem tomu již poté nevěnoval zvláštní pozornost..), zaběhal jsem si v dráze pro chrty (nekoordinovaně, zato poctivě i s vyválením-se v mokré trávě), vyzkoušel si na vlastní kůži těsnost startovacího boxu pro chrty (bejt tam o 5 minut dýl, zřejmě bych chr(s)tnul obsah mýho žaludku ven), ale hlavně jsem se potkal s taťkou Darciem a jeho páníčkem! Chtěl jsem taťkovi ukázat jak mu stačím a jak mu načechrám chlupy, ale on si se mnou moc hrát nechtěl...tak mě vzal na milost aspoň jeho páníček.. pohráli jsme si tedy spolu, dal mi dobroty z takové veliké kapsy... Poté přišla obědová pauza, kdy jsem si s paničkou pěkně schrupnul v autě a když jsme zastavili, tak jsem zjistil, že jsme u paniččiný babičky v Hlušicích... Tam je vždycky fajn. Tentokrát navíc pekly štrůdl. Vydatně jsem jim pomáhal tím, že jsem je sledoval, nenápadně jim proklouzával mezi nohama - v rámci stínových technik, nenápadně jsem jim ujídal jabka a pak se vylítal na zahradě. Den jsme zakončili v pizzerii u Banyho. Z toho si pamatuju jen vůni pizzy, rozhovor páníčků a vůni piva..jinak jsem pod stolem snil o mým pelechu a misce plný granulí...

Taky mám teď období, kdy si moc rád vtírám pachy do kožichu... V rámci poctivého přístupu hezky od boku čumáku, přes boky a záda... pěkně komplet - technikou "vývrtka". Takže si vždycky něco najdu a uplatňuji výše popsanou naučenou sestavu obratů a skluzů pro učinění pečlivého vetření žádoucího aroma. Musím být hodně rychlý, protože páníčci za mnou vžycky rychle běží a snaží se mi v tom zábranit, což moc nechápu, ale nemám holt nárok proti tomu protestovat... musím tedy prostě vždy být rychlejší... jejich výraz v obličeji bych vám přál alespoň jednou vidět... to je fakt prča. Prej maj strach abych nevetřel do kožichu něco hodně "kvalitního"... zatím mě nekoupali, tak asi dobrý. Nebo, že by jim to vždy vonělo?? V neděli před odjezdem jsme obešli ještě jabloneckou přehradu... V rámci výše popsaného, jsem si vetřel do kožichu mokrej list, rozšláplý jabko a pak .... jsem se chystal na majstrštyk...vůni nádhernou a lákavou.... vůni oblíbenou a netypickou... rybu, kterou jsem si sám našel v trávě a vynesl ze stráně až na ulici... ale páníčci zasáhli a sešlo z toho.. :-( Příště si na ně musím dát většího bacha...a být rychlejší...

A to je pro dnešek vše.

Brzy zase přidám, co nového.

Mějte se krásně a mrkněte na fotky níže!

Badík

 

dorážení na taťku

společné čmucháníčko

kuk

a běháme v kruhu....

...do kolečka...

 

—————

Zpět